NECHOĎ KE MNĚ MOC BLÍZKO, JÁ UŽ TĚ PAK NEVIDIM

Jemně voyeurský projekt Kláry Jirkové a Kateřiny Vorlové je založen na nejednoznačnosti smyslu šeptaných vět. Na rozdíl od jiných projektů podobného ražení, kdy dochazí k nepochopení a zmatení diváka/posluchače, jejich situace navozuje konotace od konkrétních osobních zážitků přes spojitost se zvukovou inscenací až k intimní zpovědi autorek. Záleží jen na tom, s kým se ve zvukové situaci ocitnete.