NECHOĎ KE MNĚ MOC BLÍZKO, JÁ UŽ TĚ PAK NEVIDIM

umělci Kateřina Vorlová, Klára Jirková
kurátor Jan Trejbal
místo 100M3
tagy komunikace zvuk
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Habrman, Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Jan Habrman, Jan Vidlička
překlad Zuzana Frantíková, Martin Rozbroj
kategorie Reportáže
publikováno 12. 5. 2010
jazyk Česky / English
embed link icon

Jemně voyeurský projekt Kláry Jirkové a Kateřiny Vorlové je založen na nejednoznačnosti smyslu šeptaných vět. Na rozdíl od jiných projektů podobného ražení, kdy dochazí k nepochopení a zmatení diváka/posluchače, jejich situace navozuje konotace od konkrétních osobních zážitků přes spojitost se zvukovou inscenací až k intimní zpovědi autorek. Záleží jen na tom, s kým se ve zvukové situaci ocitnete.

související s
NECHOĎ KE MNĚ MOC BLÍZKO, JÁ UŽ TĚ PAK NEVIDIM

Finalisté CJCH 2017

0:07:50

Mezi námi v tichu

Vrstvy zvuku, hlubinného naslouchání nebo vrstvy lidských příběhů a vzpomínek se propojují na výstavě věnované Vysočině.

Od alternativní pravice k emancipačnímu propagandistickému umění

Pro pochopení vzestupu nových forem autoritarianismu je klíčovým nástrojem studium propagandy, je třeba se však podívat i na zvláštní roli, kterou zaujímá propagandistické umění. Jak přispěla imaginace umění, divadla, filmu, designu, architektury a dokonce i her k imaginaci autoritariánské? A lze si představit různé formy populárního a emancipačního propagandistického umění, jak se staví na obranu jiného světonázoru?
0:06:09

Komnaty ozvěn

Konfrontace ve veřejném prostoru se vyostřují. Protesty nabírají na síle, ve společnosti vzrůstá napětí jako reakce na ohrožení, roztočená emoční centrifuga silných přesvědčení. Pravdivost přesvědčení se opírá o sdílené emoční prožívání. Hněv, beznaděj, lítost, úzkost, soucit; emocionální pojítka sounáležitosti.
0:50:28