Od alternativní pravice k emancipačnímu propagandistickému umění

místo VI PER
tagy postpravda V angličtině etika komunikace umělecký výzkum
ůčinkující Jonas Staal
kamera David Přílučík
zvuk David Přílučík
střih David Přílučík
kategorie Artist Talks
publikováno 6. 12. 2018
jazyk Česky / English
embed link icon

Pojmy jako falešné zprávy (fake news), alternativní fakta a éra postpravdy se v období narůstajícího mezinárodního nacionalismu staly obecně známými: od trumpismu ve Spojených státech přes Orbánovu roli v Maďarsku až po italskou Ligu. Pro pochopení vzestupu nových forem autoritarianismu je klíčovým nástrojem studium propagandy, je třeba se však podívat i na zvláštní roli, kterou zaujímá propagandistické umění. Jak přispěla imaginace umění, divadla, filmu, designu, architektury a dokonce i her k imaginaci autoritariánské? A lze si představit různé formy populárního a emancipačního propagandistického umění, jak se staví na obranu jiného světonázoru? V této přednášce se umělec a badatel na poli propagandy Jonas Staal zaměří na různé příklady současného propagandistického umění: od své vlastní výstavy o filmech přívržence alternativní pravice Steve Bannona po svou práci pro autonomní rojavskou vládu v severní Sýrii či pro Demokracii v Evropě – hnutí 2025 (Democracy in Europe Movement 2025 (DiEM25).

Jonas Staal (1981) je umělec a zakladatel umělecké a politické organizace New World Summit (od roku 2012) a kampaně New Unions (od roku 2016). Staalova práce zahrnuje zásahy do veřejného prostoru, výstavy, divadelní hry či publikační a přednáškovou činnost. Zaměřuje se přitom na vztah mezi uměním, demokracií a propagandou. Z posledních samostatných výstav lze jmenovat například Art of the Stateless State (Moderna Galerija, Ljubljana, 2015), After Europe (State of Concept, Athény, 2016), Museum as Parliament (spolu s Demokratickou federací Severní Sýrie, Van Abbemuseum, Eindhoven, 2018) a Steve Bannon: A Propaganda Retrospective (Het Nieuwe Instituut, 2018). Jeho projekty byly vystavovány po celém světě, mezi jinými i na 7. berlínském bienále (2012), na 31. bienále v São Paulo (2014) a na Trienále architektury v Oslo (2016). Mezi jeho poslední knihy patří např. Nosso Lar, Brasília (Jap Sam Books, 2014), Stateless Democracy (editováno spolu s Dilar Dirikovou a Renée In der Maurovou, BAK, 2015), či Steve Bannon: A Propaganda Retrospective (Het Nieuwe Instituut, 2018). Staal pravidelně přispívá do žurnálu e-flux. Titul PhD získal v rámci PhDArts programu university v Leidenu, a to prací s názvem Propaganda Art from the 20th to the 21st Century (Propagandistické umění 20.–21. století).

související s
Od alternativní pravice k emancipačnímu propagandistickému umění

0:52:58

Phumi Morare

Scenáristka a režisérka z Jihoafrické republiky, držitelka ceny NAACP Image Award a nominovaná na Oscara. Její vášní je vykoupení africké a ženské identity ve filmu. Zkoumá černošský ženský pohled při vyprávění intimních příběhů obyčejných hrdinů, mužů a žen různých etnik.

Privatizační umělec Petr Pudil (upravené vydání)

Často vystupují jako blahosklonní mecenáši, kteří se rozhodli z dobré vůle dát stranou něco z nastřádaných milionů a přispět tak k veřejnému blahu a rozvoji vysoké kultury. Jejich na první pohled dobré záměry bychom však měli vnímat v kontextu pohnuté politické a ekonomické historie (nejen) naší země. Měli bychom se ptát, jak ke svým majetkům přišli a kolik společenských nebo ekologických škod napáchali při jejich hromadění.

Gesta emancipace

Strategie umění ve veřejném prostoru zahrnují pestrou škálu uměleckých postupů. Umění může demonstrovat ekologičtější a etičtější způsoby vzájemného chování. Poskytovat příležitosti pro kolektivní účast a sebevyjádření, historickou reflexi a komunitní dialog. Přispívat k našim sociálním, prostorovým a politickým topologiím tím, že navrhuje nové sociální modely, vylepšuje fyzickou infrastrukturu a zabývá se jejím designem. Může ale také legitimizovat ekonomické či politické zájmy, které nepřinášejí prospěch širší veřejnosti.