Martin Zet – Tátův aťák (Ateliér sochaře Miloše Zeta) (1995)

umělci Miloš Zet
místo Česká republika
tagy rodina Anglické titulky portrét socha architektura
kamera Martin Zet
zvuk Martin Zet
střih Martin Zet
překlad Zuzana Rousová
kategorie Videoarchiv VVP AVU
publikováno 23. 2. 2018
délka 0:08:00
jazyk Česky / English
embed link icon

Je ostuda, že mi trvalo 23 let, než jsem konečně něco napsal o svém otci. Byl to fantastický umanutec, který v období, co pamatuji (když jsem se narodil, bylo mu už 39 roků), prakticky nevycházel z ateliéru – místa intenzivní práce, bouřlivých diskuzí, oslav i tryzen, mariáše, technologických, kovoliteckých experimentů i pálení slivovice – kam, když jsem s tátou potřeboval mluvit, nebo si jen sednout, kouřit a dívat se, jak modeluje, jsem mohl kdykoliv bez předchozího telefonátu přijít s jistotou, že ho tam zastihnu.
Záminka i důvod napsání následujícího textu byl videozáznam stavu ateliéru po jeho smrti v roce 1995, který – již zapomenutý – jsem objevil při digitalizaci staré S-VHS kazety s různorodým materiálem z poloviny devadesátých let. Připadalo mi, že jsem našel poklad, a nemohl jsem dospat, abych ho někomu ukázal, abych ho ukázal všem.

TÁTA POSEDLÝ SOCHAŘSTVÍM

– věřil na magii hmoty, možnost jejím formováním zachytit a vyjádřit myšlenku
– ve spolupráci s architektem řešil zadání tak, aby se socha stala organickou i definující součástí konkrétní situace
– sochy koncipoval k dlouhodobé službě ve veřejném prostoru
– byl dělníkem nesnadnosti, nedůvěřoval náhodnému úspěchu

když se vesmír redukuje na jednu činnost, zmizí čas

nestačí změnit rytmus, zpomalit, zastavit

vědomí je konfrontováno s nejistotou singularity vzniku a zániku

hladinou, sloupcem, hloubkou rejstříků řešení

musí sledovat, prověřovat nahodilosti i zákonitosti

ubírat, přidávat, rušit dosažené, otáčet, měnit perspektivu, světlo

sledovat pohledem i odrazem

až do vnitřního potvrzení směru, stavu, výrazu

nebo rezignace zničení

„Ani si, Martine, neumíš představit, kolikrát jsem zemřel, než jsem to dokončil,“ řekl mi jednou táta.

Martin Zet, 6.–22. 1. 2018

Martin Zet (nar. 1959) je umělec, sochař, performer. Studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1979 – 1985. Jeho práce se zabývá společenskou pamětí v umění, politickým rozměrem lidského jednání a kontaktem idealistických vizí s každodenností. V letech 2010-2011 působil jako vedoucí pedagog Ateliéru videa na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Jako sochař a performer se podílí na mnoha výstavách a událostech v Čechách i v zahraničí. Ve své doktorské práci v Ateliéru sochařství na pražské UMPRUM zpracovává dílo svého otce, sochaře Miloše Zeta (1920 – 1995). V Okně do videoarchivu VVP AVU uvádíme video, které natočil Martin Zet v roce 1995 těsně po smrti Miloše Zeta v jeho ateliéru v  pražském Veleslavíně a které právě na tomto místě promítal v premiéře 22. 2. 2018.

Kamera, střih, digitalizace: Martin Zet
Snímek byl natočen technologií S-VHS.
Děkujeme Martinu Zetovi za poskytnutí videa videoarchivu VVP AVU.

související s
Martin Zet – Tátův aťák (Ateliér sochaře Miloše Zeta) (1995)

Si četli

Ve videu Si četli se postupně s nenuceností představuje několik mezigeneračních dvojic. Otcové, matky, synové a dcery hovoří o svém původu a schopnosti hovořit „mateřskými“ jazyky. Příslušníci mladší generace přirozeně bezvadnou češtinou nebo slovenštinou většinou připouští, že si nejsou v řečí svých rodičů zcela jisti, je to „kuchyňská“ komunikace druhé generace někdejších imigrantů. A právě tyto jazykové posuny se stávají umělci symbolem trhliny, která se objevuje mezi ním a jeho rodiči.
0:08:02

Galerie města Blanska / HARMONIOUS CO-EXISTENCE / TENDER SHIELDS

Více než kdy jindy potřebujeme najít cestu k harmonické koexistenci.
0:10:18

Galerie Pekelné sáně

V prosinci 2015 se začala psát historie sbírky "Pekelné sáně". V současné době obsahuje více než 500 děl, která jsou vystavena na několika místech v Kroměříži.
0:07:50

Tabula fracta: Zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem

Stavby zatížené poválečným vývojem jsou často vnímány spíše jako problém než jako podnět k dialogu. Jejich hodnocení bývá poznamenáno politickými souvislostmi, estetikou doby či osobními negativními, mnohdy i traumatizujícími zkušenostmi.

Privatizační umělec Petr Pudil (upravené vydání)

Často vystupují jako blahosklonní mecenáši, kteří se rozhodli z dobré vůle dát stranou něco z nastřádaných milionů a přispět tak k veřejnému blahu a rozvoji vysoké kultury. Jejich na první pohled dobré záměry bychom však měli vnímat v kontextu pohnuté politické a ekonomické historie (nejen) naší země. Měli bychom se ptát, jak ke svým majetkům přišli a kolik společenských nebo ekologických škod napáchali při jejich hromadění.
0:25:52