Martin Zet – Tátův aťák (Ateliér sochaře Miloše Zeta) (1995)

umělci Miloš Zet
místo Česká republika
tagy rodina Anglické titulky portrét socha architektura
kamera Martin Zet
zvuk Martin Zet
střih Martin Zet
překlad Zuzana Rousová
kategorie Videoarchiv VVP AVU
publikováno 23. 2. 2018
délka 0:08:00
jazyk Česky / English
embed link icon

Je ostuda, že mi trvalo 23 let, než jsem konečně něco napsal o svém otci. Byl to fantastický umanutec, který v období, co pamatuji (když jsem se narodil, bylo mu už 39 roků), prakticky nevycházel z ateliéru – místa intenzivní práce, bouřlivých diskuzí, oslav i tryzen, mariáše, technologických, kovoliteckých experimentů i pálení slivovice – kam, když jsem s tátou potřeboval mluvit, nebo si jen sednout, kouřit a dívat se, jak modeluje, jsem mohl kdykoliv bez předchozího telefonátu přijít s jistotou, že ho tam zastihnu.
Záminka i důvod napsání následujícího textu byl videozáznam stavu ateliéru po jeho smrti v roce 1995, který – již zapomenutý – jsem objevil při digitalizaci staré S-VHS kazety s různorodým materiálem z poloviny devadesátých let. Připadalo mi, že jsem našel poklad, a nemohl jsem dospat, abych ho někomu ukázal, abych ho ukázal všem.

TÁTA POSEDLÝ SOCHAŘSTVÍM

– věřil na magii hmoty, možnost jejím formováním zachytit a vyjádřit myšlenku
– ve spolupráci s architektem řešil zadání tak, aby se socha stala organickou i definující součástí konkrétní situace
– sochy koncipoval k dlouhodobé službě ve veřejném prostoru
– byl dělníkem nesnadnosti, nedůvěřoval náhodnému úspěchu

když se vesmír redukuje na jednu činnost, zmizí čas

nestačí změnit rytmus, zpomalit, zastavit

vědomí je konfrontováno s nejistotou singularity vzniku a zániku

hladinou, sloupcem, hloubkou rejstříků řešení

musí sledovat, prověřovat nahodilosti i zákonitosti

ubírat, přidávat, rušit dosažené, otáčet, měnit perspektivu, světlo

sledovat pohledem i odrazem

až do vnitřního potvrzení směru, stavu, výrazu

nebo rezignace zničení

„Ani si, Martine, neumíš představit, kolikrát jsem zemřel, než jsem to dokončil,“ řekl mi jednou táta.

Martin Zet, 6.–22. 1. 2018

Martin Zet (nar. 1959) je umělec, sochař, performer. Studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1979 – 1985. Jeho práce se zabývá společenskou pamětí v umění, politickým rozměrem lidského jednání a kontaktem idealistických vizí s každodenností. V letech 2010-2011 působil jako vedoucí pedagog Ateliéru videa na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Jako sochař a performer se podílí na mnoha výstavách a událostech v Čechách i v zahraničí. Ve své doktorské práci v Ateliéru sochařství na pražské UMPRUM zpracovává dílo svého otce, sochaře Miloše Zeta (1920 – 1995). V Okně do videoarchivu VVP AVU uvádíme video, které natočil Martin Zet v roce 1995 těsně po smrti Miloše Zeta v jeho ateliéru v  pražském Veleslavíně a které právě na tomto místě promítal v premiéře 22. 2. 2018.

Kamera, střih, digitalizace: Martin Zet
Snímek byl natočen technologií S-VHS.
Děkujeme Martinu Zetovi za poskytnutí videa videoarchivu VVP AVU.

související s
Martin Zet – Tátův aťák (Ateliér sochaře Miloše Zeta) (1995)

0:30:42

Tomáš Knoflíček

Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.
0:04:36

Adamec Family: Mluvící ostrov pokladů

Ve dvou důležitých rolích Mluvícího ostrova pokladů se objevuje jednak nejstarší člen naší rodiny, Janin děda, chemik a vynálezce Jiří Kosek (86), jednak naše dcera Delfína (6). Oba odpovídají na otázky týkající se hodnot a smyslu života.
01:30:44

HARQUITECTES

Barcelonské studio se ve svých projektech zaměřuje na hledání rovnováhy mezi syrovou estetikou materiálů, historií a vysokou energetickou účinností budov.

Program Keiko Sei pro speciální školu v Ústí nad Labem (2002)

Uvádíme pásmo programů, které v roce 2002 pro žákyně a žáky speciální školy v Ústí nad Labem připravila Keiko Sei se skupinou kolegů a přátel. Většinu stopáže natočili sami žáci jako součást hry, zaměřené na podporu jejich tvůrčího potenciálu a lidského i občanského sebeuvědomování.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.
0:05:09