Je ostuda, že mi trvalo 23 let, než jsem konečně něco napsal o svém otci. Byl to fantastický umanutec, který v období, co pamatuji (když jsem se narodil, bylo mu už 39 roků), prakticky nevycházel z ateliéru – místa intenzivní práce, bouřlivých diskuzí, oslav i tryzen, mariáše, technologických, kovoliteckých experimentů i pálení slivovice – kam, když jsem s tátou potřeboval mluvit, nebo si jen sednout, kouřit a dívat se, jak modeluje, jsem mohl kdykoliv bez předchozího telefonátu přijít s jistotou, že ho tam zastihnu.
Záminka i důvod napsání následujícího textu byl videozáznam stavu ateliéru po jeho smrti v roce 1995, který – již zapomenutý – jsem objevil při digitalizaci staré S-VHS kazety s různorodým materiálem z poloviny devadesátých let. Připadalo mi, že jsem našel poklad, a nemohl jsem dospat, abych ho někomu ukázal, abych ho ukázal všem.
TÁTA POSEDLÝ SOCHAŘSTVÍM
– věřil na magii hmoty, možnost jejím formováním zachytit a vyjádřit myšlenku
– ve spolupráci s architektem řešil zadání tak, aby se socha stala organickou i definující součástí konkrétní situace
– sochy koncipoval k dlouhodobé službě ve veřejném prostoru
– byl dělníkem nesnadnosti, nedůvěřoval náhodnému úspěchu
když se vesmír redukuje na jednu činnost, zmizí čas
nestačí změnit rytmus, zpomalit, zastavit
vědomí je konfrontováno s nejistotou singularity vzniku a zániku
hladinou, sloupcem, hloubkou rejstříků řešení
musí sledovat, prověřovat nahodilosti i zákonitosti
ubírat, přidávat, rušit dosažené, otáčet, měnit perspektivu, světlo
sledovat pohledem i odrazem
až do vnitřního potvrzení směru, stavu, výrazu
nebo rezignace zničení
„Ani si, Martine, neumíš představit, kolikrát jsem zemřel, než jsem to dokončil,“ řekl mi jednou táta.
Martin Zet, 6.–22. 1. 2018
Martin Zet (nar. 1959) je umělec, sochař, performer. Studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1979 – 1985. Jeho práce se zabývá společenskou pamětí v umění, politickým rozměrem lidského jednání a kontaktem idealistických vizí s každodenností. V letech 2010-2011 působil jako vedoucí pedagog Ateliéru videa na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Jako sochař a performer se podílí na mnoha výstavách a událostech v Čechách i v zahraničí. Ve své doktorské práci v Ateliéru sochařství na pražské UMPRUM zpracovává dílo svého otce, sochaře Miloše Zeta (1920 – 1995). V Okně do videoarchivu VVP AVU uvádíme video, které natočil Martin Zet v roce 1995 těsně po smrti Miloše Zeta v jeho ateliéru v pražském Veleslavíně a které právě na tomto místě promítal v premiéře 22. 2. 2018.
Kamera, střih, digitalizace: Martin Zet
Snímek byl natočen technologií S-VHS.
Děkujeme Martinu Zetovi za poskytnutí videa videoarchivu VVP AVU.
