Jáchyme, na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem jsi nejprve pobýval v ateliéru Pavla Baňky, ale studium jsi dokončil u Lukáše Jasanského. Mohl bys stručně charakterizovat, jak se u těchto pedagogů lišil přístup a práce se studenty?
Ano studoval jsem jak u Pavla Baňky, tak i u Lukáše Jasanského, ale u každého v úplně jiné etapě studia fotografie. Tedy i pedagogické vedení se lišilo. U Pavla Baňky jsem se rozkoukával v rámci bakalářského studia. U Lukáše Jasanského jsem již studoval jako magistr.
V jakém směru tě toto studium nejvíce obohatilo?
Rozhodně zkomplikovalo svět, fotografii a umění.
Na FUD nyní také pracuješ, a máš tedy možnost lepšího vhledu do fungování oboru. Co zde vnímáš jako největší hodnotu pro studenty? Nabízí škola dostatečné zázemí z hlediska technické podpory?
Na fakultě pracuji jako správce fotokomor. Myslím, že zázemí je dostatečné, ale mění se poptávka studentů, co od školy chtějí.
Někomu se může zdát, že současné, stále se zdokonalující technologie umožňují i někomu, kdo nemá vystudovaný tento obor, vytvořit fotografie na poměrně profesionální úrovni. Je tomu tak doopravdy?
Po technické stránce může být studium fotografie na vysoké škole i klacek pod nohy.
Co bys řekl lidem, kteří si myslí, že v dnešní době je kolem nás tolik fotografií a vizuálních materiálů, že je stále těžší přidávat další …
Řekl bych jim, že mají pravdu… Myslím si ale, že je na nás, kam budeme směřovat pozornost, a kam již ne.
V minulosti jsi vytvořil např. zajímavou sérii fotografií Kabinet , představující něco jako fiktivní sbírku a knihu badatele „fotografických hornin“. Pracoval jsi v ní s principy různých druhů zobrazení a fotografických technologií. Používal jsi například různé fotografické emulze, kyanotypii nebo techniku Van Dyke. Sbírka též obsahovala fotocitlivé horniny, mimo jiné i devítisemestrální vrt fotografickým sedimentem. Co přesně tento fotografický sediment je a jak vznikl?
Tento soubor vznikl jako malé zamyšlení nad tím, kolik vyprodukuji snímků za dobu svého studia. Tehdy jsem měl za sebou devět semestrů, a tak jsem z každých klauzur vzal několik fotografií. Ty jsem následně přetvořil do sedimentu fotografické zkušenosti, který byl inspirován půdním profilem, respektive půdní sondou.
Fotografický soubor vystavený v Galerii Jelení reaguje na složitou situaci, do níž se může dostat člověk, jenž právě ukončil vysokou uměleckou školu a založil rodinu. Zaujalo mne, jak jsi sám charakterizoval tuto zkušenost, když jsi řekl, že se člověk ocitne v určitém jasném a uzavřeném prostoru bytu a nutném rytmu péče. Sama si pamatuji, že někdy se z domova stane částečně i takové vězení – například, pokud jsou děti nemocné a člověk doma tráví spoustu času tak trochu proti své vůli…
Konkrétní prostor a konkrétní rytmus se mohou zdát na první pohled celkem idylické, ale uvnitř jsme blízko tomu, čemu říkáš vězení. Jednoduchý prostor, rytmus i den, a přesto je velmi snadné se ztratit. V rámci souboru Zatím bez názvu zároveň tematizuji stav prožívání, ke kterému může vést více cest.
Soubor tematicky pokračuje v linii Nelze stavět na nejistých základech , kde se prolínaly, jak jsi sám charakterizoval, zkušenosti z života po studiích, budování domova a rodiny, s absurditou některých snažení, s nimiž se setkáváme v prostředí kolem nás... Připadá mi zajímavé, jak se na takové obyčejné prostředí kolem nás dá nahlížet pohledem dodávajícím celé této situaci jiný rozměr...
Pokud vytvářím nějaký soubor, většinou pak hledám a umocňuji nějakou vlastní emoci či zkušenost v prostředí kolem sebe. Většina snímků je předem vysledovaná nebo částečně inscenovaná.
Rozhovor s Jáchymem Myslivcem vedla kurátorka výstavy Gabriela Kotiková.
