Mariana Serranová

Kurátorka a teoretička současného umění Mariana Serranová ukončila svá kunsthistorická studia na Univerzitě Karlově v roce 2003 – tedy v době, kdy pražská, potažmo česká umělecká scéna měla naprosto jinou podobu, než dnes. Pochází tak z generace, která byla svědkem zrodu mnoha dnes již etablovaných, či již neexistujících galerií: byla u toho, když se poprvé otevřela suverénní Futura či když spojily síly galerie Display a iniciativa tranzit.cz, které už dnes opět operují samostatně. Sama také působila jako kurátorka v zaniklé galerii Behémót a společně s Vjerou Borozan jako jedna z kurátorů a kurátorek Prague Biennale v roce 2011. S měnícím se uměleckým provozem – zejména s jeho postupnou profesionalizací, rozrůstající se infrastrukturou a nově vznikajícími studijními programy věnovanými současnému umění a kurátorství – prošla i role kurátora/ky a okolnosti jeho/její práce proměnou.

Po konkrétních požadavcích na úlohu kurátora/ky se tázal sborník Médium kurátor. Role kurátora v současném českém umění, ve kterém publikovala Serranová spolu s Borozan rozsáhlou anketu věnovanou především vztahu umělce/kyně a kurátora/ky. Zatímco Serranová pozoruje a přiznává výrazné změny na místní umělecké scéně, všímá si také mnohých podobností a paralel; současný vzdor proti financování umění z tzv. špinavých peněz – ať už v přeneseném morálním či více doslovném ekologickém slova smyslu – vidí jako přímou návaznost na vzdor proti autokraticky vedeným, státním institucím okolo roku 2000. Této generační výměně, stejně jako tématu ekologie v současném umění, se věnuje v článku Ekologický obrat v umění – Od pasivní rezistence k politické akci, od postsocialistických „starých struktur“ ke kritice kolonizace kapitálem, ve kterém lze spatřit její jasný vhled do českého uměleckého provozu. Pokud bychom chtěli charakterizovat kurátorskou činnost Serranové v posledních několika letech, ekologický obrat by byl i zde padnoucím pojmem: v roce 2016 dohlédla na realizaci celé řady projektů spojených s tímto tématem, když měla ve své gesci dramaturgii ročníku Fotograf Festivalu s názvem Cultura / Natura a v roce 2018 měla na starost organizaci a kurátorování uměleckého a vodního festivalu Akvapark, propojujícím nepostradatelný živel s performativním uměním.

Natálie Drtinová

související s
Mariana Serranová

Obzory v pohybu - DIPLOMKY AVU 2025

Reportáž věnující se výstavě diplomkových prací studujích AVU v ročníku 2025.
0:30:42

Tomáš Knoflíček

Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.
01:49:36

HYB4 Talks: Nadšením nájem nezaplatíš: v divadle, filmu, vizuálním umění i překladatelství

Na neudržitelné pracovní podmínky ve svých oborech za poslední dva roky upozornili čeští divadelní tvůrci, překladatelky, kulturní novinářky a naposledy i lidé různých profesí z filmového průmyslu. Všichni dali hlasitě najevo, že se už v pracovním životě nechtějí cítit jako křeček v kole - připojili se tak k vizuálním umělcům, kteří na nízké honoráře a paradoxní nadprodukci upozorňovali v minulosti mnohokrát.
0:07:59

ArtMill

Centrum pro regenerativní umění se nachází v historickém Červeném mlýně a funguje jako alternativní kulturní prostor a domov aktivní komunity umělců, aktivistů, zemědělců, a kreativců, kteří spravují místní ekosystém. Buduje kulturní diskurz prostřednictvím kreativity, výzkumu, širší veřejnosti, zážitkového učení a vzdělávání.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.