KRÁTKÝ FILM (doplněná verze)

Krátký film vyrobil v době státního monopolu stovky kreslených a loutkových animací, tisíce dokumentárních pořadů, instrukčních nebo propagačních snímků a více než jeden a půl miliónu metrů filmových týdeníků. Když v roce 1990 podal Jan Knoflíček, bývalý ekonomický náměstek Ústředního ředitelství Československého filmu, návrh na transformaci podniku na akciovou společnost, byl jeho projekt schválen, ačkoliv vykazoval fatální nedostatky ‒ neobsahoval soupis majetku ani způsob nakládání s výrobními právy.
Akciová společnost Krátký film se v nových tržních podmínkách nedokázala prosadit. Koncem 90. let přesáhly její dluhy 400 milionů korun a filmovou výrobu se už nepodařilo oživit. Českou pojišťovnu, majoritního vlastníka Krátkého filmu, mezitím ovládla finanční skupina PPF, která v roce 2005 prodala zadluženou firmu podnikateli Richardu Benýškovi za méně než dva milióny korun. Krizový manažer převzal nejen filmotéku, v níž bylo uloženo kolem padesáti tisíc titulů, ale také si ze zámku Kratochvíle odvezl filmové loutky a další artefakty, spojené s historií české animace. Hodnota sbírky byla tehdy vyčíslena na 90 až 135 miliónů korun. Současný majitel Krátkého filmu neprovozuje žádnou veřejně přístupnou expozici nebo promítací sál. Vydělává zejména prodejem vysílacích práv k legendárním animovaným filmům, aniž by měl povinnost odvádět poplatky do Státního fondu kinematografie.

související s
KRÁTKÝ FILM (doplněná verze)

Druhá rekonstrukce

Pohled na strojově otáčené stránky učebnice a standardizované vědecké postupy restaurování mohou vyvolávat obavy a současně naději. Zkušenost Západní modernity, ať již ta optimistická, nebo katastrofická, je důležitým dědictvím, o které bychom měli pečovat. Víme už dobře jakého násilí na všem cizím, živém i neživém, se byli schopni moderní Západní lidé dopouštět, nebo se ho alespoň účastnit. Ale neměli bychom zapomínat na to, jak moderní instituce jako stát, škola, věda či muzeum vytvořily infrastrukturu pro náš lepší život.

Něžné informační boje

Umělecko-výzkumný projekt se zabývá rolí protestního obrazu a jeho možného působení na reálné sociální, politické i ekonomické změny. Skrze jednotlivé výstupy nabízí vícero perspektiv na užití obrazové, či audiovizuální dokumentace jako možného emancipačního nástroje lidu.
02:23:06

Kam kráčí Národní galerie?

Debatu Kam kráčí Národní galerie? uspořádal Spolek Skutek jako profesní debatu nad vlekoucí se institucionální krizí našeho největšího muzea umění a postavením současného umění v něm.

Yes No Yes

Přichází video. Místo přepínání kanálů může ten přístroj zrychlit nudné scény, opakovat to, co je tak neuvěřitelně zajímavé, způsobit další devastaci obrazu třeba řadou přepisů. Jaké možnosti předkládá zhýčkanému divákovi tento zázračný mlýnek na rozemletí obrazu i informací, mlýnek na přípravu obrazových karbanátků!
01:44:44

Budování památníku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech

V diskuzi se hosté věnovali úpravě místa bývalého koncentračního tábora v nový památník. Co, jakým způsobem a pro koho by měl památník připomínat? Jak budovat památník v situaci, kdy se na různých rovinách stále vede spor o výklad daného místa a jeho role v kolektivní paměti? Jaké funkce – umělecká, vzdělávací, vzpomínková apod. – by památník měl plnit?