Skupinová výstava a mezioborový výzkum se zaměřil na uměleckou i teoretickou reflexi urbánní etnografie a roli občanských projektů ve veřejném prostoru. Výchozím motivem pro vznik výstavy a doprovodného programu byla snaha o zprostředkování příkladů tzv. dobré praxe, kde se místní komunity pokoušejí vytvořit, povětšinou svépomocí, funkční společenské či materiální zázemí pro důstojný život. Klíčem k vybraným lokalitám je významná role architektů či umělců, kteří v projektech působí jako jedni z hlavních hybatelů změn.
Jednou z důležitých osob, která vstoupila do projektu Komu patří město, je student oboru Etnologie na Etnologickém ústavu Univerzity Karlovy Ladislav Zářecký. Ten se zabývá především urbánní kritickou teorií a antropologií a zároveň působí v Ústí nad Labem. Společně s ním inicioval Hraničář vznik Platformy pro urbánní kreativitu a kritiku, která působila paralelně s výstavou Komu patří město a otevřela prostor pro urbánní spolu-tvorbu, sdílení poznatků, diskuzi a výzkum města Ústí nad Labem.
Jako idea, koncept a politický požadavek bylo „právo na město“ poprvé představeno roku 1968 francouzským marxistickým filosofem a sociologem Henrim Lefebvrem, které se následně stalo běžně používaným prizmatem současné společnosti. Používají jej jak teoretici města, tak i městská sociální hnutí. V České republice byl tento koncept poměrně neznámý až do druhé dekády dvacátého prvního století, během které si společnost začala stále více uvědomovat negativní dopady neoliberalizace na obyvatelnost postsocialistických měst.