„Oceňujeme politický a kritický postoj Oskara Helcela k architektuře a její interpretaci. Namířením pozornosti na metody hodnotových vztahů upozorňuje na společensky nepropustné struktury. Metaforou exkluzivní architektonické výstavby a vykonstruovaných prostředí umožňuje pohled pod povrch. Helcel akcentuje současnou architekturu jako nástroj gentrifikace v globalizované společnosti. Jeho zaměření na to, jak nové architektonické přístupy rozdělují společnost prostřednictvím privilegií, je mimořádně zajímavé. Využívání performance k aktivaci těchto míst považujeme za velmi účinnou a autentickou strategii. Helcel má silný cit pro filmový jazyk a ve svém střihu a instalacích zároveň ukazuje jeho složitost a mnohovrstevnatost."
prohlášení poroty
Oskar Helcel (1995) diplomoval na Katedře fotografie na pražské FAMU v ateliérech Markéty Kinterové a Hynka Alta. Během studia absolvoval studijní stáž na Fakultě výtvarného umění v Brně v ateliéru Intermediální tvorby. Ve své umělecké tvorbě se věnuje mechanismům pozdního kapitalismu v kontextu současného městského prostoru. Dlouhodobě pracuje s tématy tzv. developerismu, jakožto nástroji na reprodukování kapitalismu, privatizace města za účelem zisku a gentrifikace. Ve svých performativních video-esejích odkrývá třídní a ekonomické nerovnosti, často propojené s konkrétními lokalitami, ke kterým se opakovaně vrací. Širší společenské otázky jsou propojeny s intimnějšími procesy vnímání, jako je například potřeba domova, konfrontace jedince s korporacemi či emoční nerovnováha tvůrců developerských projektů.
Profil Judita Levitnerová
"Velice si vážíme způsobu, jakým Judita Levitnerová zkoumá kontinuitu textilní tvorby a produkce a jak reflektuje vnímání textilních technik jakožto tradičně “ženských” pracovních postupů a dovedností. Specializuje se na umístění textilních děl ve veřejném prostoru a klade si otázku časovosti umělecké práce a jejího vlivu na výslednou vizualitu. Zaujal nás také její současný pohled na tradice a automatizovanou výrobu, stejně jako její důraz na „pomalé umění“ jako sociální formu. Vedle vytříbeného chápání formálního jazyka a jeho souvislostí nás dále zaujal smysl pro hravost, s jakým Levitnerová svá díla instaluje, a její hluboké zaujetí texturami a materiály."
prohlášení poroty
Judita Levitnerová (1994) vystudovala Ostravskou univerzitu a pokračovala v magisterském studiu na Fakultě výtvarných umění v Brně v ateliéru Intermédií. V současné době pracuje na FaVU na své disertační práci na téma Současný informel, přičemž zde zkoumá i feministické otázky. Ve své umělecké praxi vychází především z média malby, malířské postupy však přenáší i do tvorby v jiných uměleckých formách, ať už jde o objekty, užitou módu nebo živý vizuální doprovod k hudebním vystoupením. Pracuje opakovaně s metodou imitace, kterou vnímá především jako další forma přiblížení se ke zkoumanému předmětu a jako péče o zapomenuté výtvarné techniky.
"Vážíme si způsobu, jakým No Fun kolektiv vnáší digitální technologie do sociálního kontextu a využívá herní narativy k vytváření nových prostředí, jež napomáhají společenské kritice. Oceňujeme inkluzivní přístup členek a členů kolektivu k rozmanitosti a uvědomujeme si jeho naléhavost. Věříme, že jejich aktuální a dynamická produkce rozšíří umělecké institucionální kontexty a svým vizuálním jazykem zapojí publikum, které doposud nebylo osloveno. Jejich metodologie kritického kvíření konzumního prostoru gamingu je neocenitelná. Rádi bychom viděli další rozvoj jejich praxe, která zpochybňuje roli institucí ve vztahu ke hrám a současnému umění."
prohlášení poroty
Umělecký a výzkumný kolektiv No Fun byl založen v roce 2021. Současnými členy*kami kolektivu jsou Markéta Soukupová, Alex Petrova, Ondřej Trhoň, Andrea Hubert a Maxine Vajt. Zároveň kolektiv funguje jako modulární a otevřený útvar s různými úrovněmi angažovanosti jednotlivých lidí z řady odvětví. No Fun kolektiv se ve své práci zabývá queer subverzivními strategiemi videoher v kontextu střední a východní Evropy. Prostřednictvím teoreticky podloženého a umělecky i politicky výstižného pohledu reflektuje cis heteronormativní perspektivy a hledá účinné strategie k jejich prolomení ve spolupráci s queer komunitou. Jejich umělecké a kurátorské intervence, výstavy, přednášky i komunitní akce podporují nejen tvorbu her, ale i budování bezpečného prostoru a formování queer a trans komunity.
