No! you know

umělci Avdei Ter-Oganian
místo _Neurčené místo
tagy Anglické titulky video-esej
ůčinkující Avdei Ter-Oganian
kamera Ivars Gravlejs
zvuk Ivars Gravlejs
střih Ivars Gravlejs
interview Ivars Gravlejs
překlad Maria Mushtrieva
kategorie Profily
publikováno 1. 1. 2015
jazyk Česky / English
embed link icon

související s
No! you know

0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.

Absence ve Videoarchivu 6 - „Říkám to nahlas“

Snímky, které pro letošní projekci vybral psychoterapeut a psycholog Adam Táborský, nechávají nahlédnout do prostoru, kde se duševní zdraví stává zdrojem inspirace, obnaženou zranitelností, přiznanou zbraní i místem zpovědi a úlevy.

Absence ve Videoarchivu 1 (kolekce VVP AVU) - Neoliberální stachanovci

Pro první díl pořadu pozvala Artyčok.TV socioložku, vysokoškolskou pedagožku a mediální teoretičku Irenu Reifovou. Ta nabídla z perspektivy svého výzkumného zaměření pohled na vztah audiovizuální umělecké produkce a sociální kritiky převládajících mocenských poměrů ve společnosti.
0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.

Dopis škole

Budovu místo žactva dočasně osídlily bytosti vytvořené umělkyní a obraz doprovází jemný, citlivý a zároveň kritický slovní komentář (dopis škole) Koťátkové. Doplňuje ho ozvěna dětských hlasů a citace ze školního řádu jako připomínka toho, jak silně nás prostor základní školy formoval. Jaké vzpomínky nám do dospělosti zůstávají z prostorů tělocvičen, šaten, jídelen, lavic a „z předtabulí“?