Kam zmizela příroda

místo Národní galerie v Praze – Veletržní palác
tagy zvíře antropocén k poslechu půda krajina
ůčinkující Michael Hauser, Václav Janoščík
kamera David Přílučík
zvuk David Přílučík
střih David Přílučík
kategorie Přednášky
publikováno 31. 3. 2017
jazyk Česky / English
embed link icon

Kdysi dávno byli věci jasné, nebo alespoň si to tak představujeme. Příroda byla tam venku, mohli jsme do ní promítat své naděje i obavy a ona garantovala samozřejmou rovnováhu, ať již ve formě harmonického soužití množství druhů, nebo neúprosného koloběhu zrození a smrti. Postupně byla tato příroda prostoupena a podrobena osvícenskou racionalitou na intelektuální úrovni, ale i reálně průmyslem a kolonializací. To co zbylo, bylo vyčerpáno až na molekulární úroveň skrze komplementární procesy zpeněžení přírody a naturalizace peněz. Dokonce i řada současných filosofů tvrdí, že návrat k přírodě není možný, ať již ve formě přírodních podmínek naší planety nebo přirozenosti nás samotných. Ocitli jsme se tedy ve světě bez přírody? Může a mělo by nám umění pomoci obnovit naše chápání přírody? Tyto otázky nás mohou vést k problému materialismu, před kterým dnes stojí otázka po dosažení neantropocentrického (materiálního) bytí, nebo snad k návratu k dialektické dvojici kultury a přírody, lidí a světa.

související s
Kam zmizela příroda

0:07:10

Ad finitum

Rozestavěný úsek D11 přes Trutnovsko a Žacléřský výběžek, který navleče kousek východočeského pohraničí, zapomenutou závorku mezi KRNAPem a CHKO Broumovsko, do iluzorního růžence spojujícího Paříž a Moskvu, není o nic kontroverznější než další z osmi nyní rozestavěných dálničních tahů v Česku. Předkládané rekviem za krajinu budiž čteno ad exemplum.
0:57:27

Identita připravena na změnu

Přednáška ukazuje, že krajinná architektura není jen o výsadbě zeleně, ale může být klíčem k nově vznikající identitě v čase klimatických i společenských proměn. V prostředí, které hledá rovnováhu mezi růstem a udržitelností, se ze zelených ploch stává nástroj změny. 

Showcase 01 | Sissel Mutale Bergh: Elmie

Umělkyně Sissel Mutale Bergh popisuje svůj nejnovější film s názvem Elmie, což v sámštině znamená „nebe“, „vzduch“ nebo „bouře“, jako dokumentární báseň a lamentaci nad vzduchem, dýcháním, ptáky, horami a větrnou energií. Několik let sledovala výstavbu průmyslových větrných elektráren - i odpor proti nim - ve Fosenu, jižní oblasti známé tradičním chovem sobů v Åerjel Fovsen Njaarke Sijte.

Showcase 03 | Lorenzo Sandoval a Pedro André: Environmelisma

Film Environmelisma vychází z předchozího stejnojmenného textu, který vydalo nakladatelství A-desk v roce 2024 a který zkoumal spojení slov „environment“ a „melisma“, aby nabídl perspektivu, z níž lze vnímat, co nám příroda říká.
0:06:09