Fotograf Jan Ságl si v roce 1971 díky velkorysému daru Jiřího Koláře pořídil filmovou kameru a okamžitě natočil několik filmů. Vedle záznamu akce Pocta Fafejtovi (1972) Zorky Ságlové, vyniká především Underground, nově datovaný už do roku 1971. Film tvoří jeden dvacetiminutový záznam běžné situace v centru města. Na stativu položená kamera snímá ženy, muže i děti vyjíždějící z podchodu na Václavském náměstí v místě tehdy ještě neexistující stanice metra Můstek. Jejich do každodennosti ponořené tváře, pasivní těla, která v kontinuálním proudu vyvrhuje mechanismus eskalátoru na povrch, se v Ságlově podání staly obrazem normalizační rezignace české společnosti. Nástupem Gustáva Husáka do funkce generálního tajemníka KSČ v dubnu 1969 začala nová etapa politického vývoje Československa; pod jeho vedením byly zrušeny téměř všechny výdobytky liberalizačního procesu druhé poloviny 60. let. V druhé polovině 60. let mohl Ságl fotografovat pro časopis Výtvarná práce a Výtvarné umění, v 70. letech se musel přesunout do undergroundu. Ságl se v něm pohyboval rozkročen mezi výtvarnou a hudební scénou, spolu se svou ženou, výtvarnicí Zorkou Ságlovou a jejím bratrem Ivanem M. Jirousem. Autorovy fotografie se staly klíčovými vizuálními dokumenty českého undergroundu a film Underground filmovou metaforou tohoto období.
Film byl natočen v místě, kde byl v Praze zprovozněn první podchod s jezdícími schody, na křížení Václavského náměstí, jedné z nejdůležitějších nákupních promenád Prahy, a ulic Jindřišská a Vodičkova. Proud lidí procházející od Muzea k Můstku se v tomto místě musel za normalizace zanořit pod úroveň vozovky, kterou pěší nemohli přecházet. Byli nuceni sestoupit po schodech do podchodu a na druhé straně se mohli nechat vyvézt věčně plným eskalátorem. V roce 1977 realizoval na opačné straně podchodu na schodech, vyvážejících proud lidí směřující nahoru k Národnímu muzeu, svou ikonickou akci Bez názvu Jiří Kovanda. Jeho akce je popsána: „Na eskalátoru… otočen hledím do očí člověku, který stojí za mnou…“ Moment vyvázání se z běžného proudu lidí, vybočení z nucené situace, kterou zde diktovala každodenně davu lidí moc establishmentu, dodnes rezonuje i z této akce.
Dnes je podchod prázdný, v devadesátých letech byl otevřen přechod přes křižovatku a eskalátor, který pro svůj film využil Jan Ságl, byl dokonce zrušen. Jeho film však zůstává silným mementem tehdejší nesvobody, rezignace, ale i vzdoru.
Film byl původně bez zvuku. Na jeho promítání, které se konalo 11. prosince 2013 na AVU, Jan Ságl vzpomínal, jak byl Ivanem Bierhanzlem pozván na koncert skupiny DekadentFabrik, která promítání filmu Underground hudebně doprovodila. Díky tomu film dostal jinou dimenzi a dynamiku. Ságl se po tomto zážitku rozhodl film doplnit hudbou skupiny, v této verzi je prezentován i v Okně.
Pavlína Morganová
Jan Ságl (1942) je český nezávislý fotograf, v 60. letech dokumentoval českou výtvarnou scénu a podílel se na scénických výpravách koncertů skupiny The Primitives Group a The Plastic People of the Universe. Stal se aktérem a dokumentátorem akcí Zorky Ságlové. V 70. a 80. letech se věnoval nezávislé fotografické tvorbě, jak o tom svědčí například publikace Tanec na dvojitém ledě (KANT, 2013), nebo fotografické cykly Domovní prohlídka (1973) a Vlaštovky (1975). Od roku 1984 Ságl spolupracoval s obrazovou agenturou ve Vídni, Paříži a Miláně, jeho snímky se objevovaly v časopisech: Geo, Smithsonian Magazine, Zeit Magazin, The New York Times nebo National Geographic. V roce 1989 se stal jedním ze zakladatelů Pražského domu fotografie.
Nově zrekonstruovaná filmová díla Jana Ságla představil na sklonku roku 2016 kurátor Martin Blažíček ve výstavě Jan Ságl – Obrazy z podzemí. Filmy 1971-74 v Galerii AMU v Praze (7. 12. 2016 – 15. 1. 2017).
Děkujeme Janu Ságlovi za poskytnutí videa videoarchivu VVP AVU.
