Hříčka jako nosič projekcí naděje
momenty života v instalaci jako chyby, malba mezi iluzí a povrchem, mezi abstrakcí a popisností, mezi objektem a plochou
hybrid zvířete a člověka jako nejistá možnost budoucí léčby
tvůrčí autonomie ve veřejném statku vědy
nepředvídatelná transformace dočasných těl
nejasné jevy, nezařaditelné formy neznámého původu
statičnost obrazu v dynamice životních forem
třásně jako proudy i místa pro dotek, výčnělky tmelu, splývání objektu a kontextu
extrémní blízkost těla a obraz na jazyku, stěna galerie jako živá tkáň
povrch jazyka.
Pavel Příkaský a Mariana Serranová
