EXPOZICE

umělci Tomáš Svoboda
kurátor Ondřej Chrobák
místo Karlin Studios
tagy film zvuk
ůčinkující Tomáš Svoboda
kamera Ivan Svoboda
zvuk Ivan Svoboda
střih Ivan Svoboda
interview Ivan Svoboda
publikováno 22. 4. 2009
jazyk Česky / English
embed link icon

Výstava Tomáše Svobody zapojuje do hry divákovu představivost. Triviální způsob jak postihnout historii a vývoj filmu se nabízí prostřednictvím trojice letopočtů: 1895 (první filmové představení pro platící diváky), 1922 (první projekce filmu se synchronním zvukem) a 1935 (premiéra prvního celovečerního barevného filmu). Tedy v čase proměnlivý  (barevný) obraz a zvuk = film, což je přinejmenším obecně nejrozšířenější představa, jak vypadá nebo má vypadat film. Další inovace se ukázaly jako slepé uličky vývoje. Například interaktivní film (kinoautomat) nebo 3D film (IMAX) zůstaly okrajovou kuriozitou. Dílčí technologické inovace zvuku a obrazu pak ve většině případů vezmou za své, sledujeme-li ilegálně stažený film na monitoru notebooku.

V případě instalace(?) Tomáše Svobody Expozice se do hry dostává výše popsaná „představa“ filmu. Jsme svědky utopického výzkumu, který pracuje s premisami: co lze vypustit a co lze čím nahradit, aby díky zkušenosti a představivosti diváka zůstala zachována iluze filmového zážitku. Lze „natočit“ film bez zvuku a obraz nahradit textem? Nakolik fyzicky přítomná filmová kulisa dokáže rozpoutat řetězec asociací a emocí, stát se mentální projekční plochou? Nebo z druhé strany: je naše vizuální zkušenost a imaginace natolik „uvězněna“ do automatismů a stereotypů, že setmělá místnost, řady židlí a projekce nám navozuje dojem kina, stejně jako sled textů (poskládaných ve střihovém rytmu) manipulativně vyvolá pocit, že sledujeme filmovou (obrazovou) produkci? Nebo jinak. Mnohokrát jste přečetli knihu, a teprve pak jste viděli podle ní natočený film. Nezřídka jste naopak jinou knihu četli s předchozí znalostí její filmové adaptace. Ve většině případů ovlivnila předchozí zkušenost zásadním způsobem prožitek z filmu, respektive z četby. A teď si zkuste představit, jak obě tyto rozdílné zkušenosti zažíváte současně. Anebo ještě zcela jinak. Přistupte na představu, že místo galerie jste Expozici našli instalovanou jako exponát v rámci stálé výstavy Muzea kinematografie. Bude tam klasifikována jako historický mezičlánek, slepá ulička nebo prototyp ve vývoji filmového média?

Ondřej Chrobák

 

související s
EXPOZICE

0:43:23

Miloš Vojtěchovský

Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.
0:20:41

Chození - Kateřina Svatoňová

Většina lidí si akademickou práci představí jako těžkopádné stoupání po strmém schodišti slonovinové věže. Má své jasné hierarchie, formální uspořádání a psaná i nepsaná pravidla. Vyžaduje preciznost, odstup a píli. To vše je často pravda a někdy i nutnost. Málokdo si proto zpravidla myslí, že by teorie byla strhující nebo napínavá. Práce Kateřiny Svatoňové nám však ukazuje, že teorie je především dobrodružství.

Hrabáreň 02 - Erik Sikora

Je možné si vytvářet soundtrack vlastního života? Druhá část minisérie o audio procházkách v současném umění směřuje na Slovensko k projektu (Dž)umělce a hudebníka Erika Sikory.

Hrabáreň 01 - Asociace prostoru

Dvoudílná minisérie Audioprechádzky se zaměřuje na formát audio procházek v kontextu současného umění. Kolektiv Asociace prostoru v létě 2021 vytvořil site-specific sérii audio procházek v okolí metra Vltavská v Praze nazvanou Pět cest.