Výstava Tomáše Svobody zapojuje do hry divákovu představivost. Triviální způsob jak postihnout historii a vývoj filmu se nabízí prostřednictvím trojice letopočtů: 1895 (první filmové představení pro platící diváky), 1922 (první projekce filmu se synchronním zvukem) a 1935 (premiéra prvního celovečerního barevného filmu). Tedy v čase proměnlivý (barevný) obraz a zvuk = film, což je přinejmenším obecně nejrozšířenější představa, jak vypadá nebo má vypadat film. Další inovace se ukázaly jako slepé uličky vývoje. Například interaktivní film (kinoautomat) nebo 3D film (IMAX) zůstaly okrajovou kuriozitou. Dílčí technologické inovace zvuku a obrazu pak ve většině případů vezmou za své, sledujeme-li ilegálně stažený film na monitoru notebooku.
V případě instalace(?) Tomáše Svobody Expozice se do hry dostává výše popsaná „představa“ filmu. Jsme svědky utopického výzkumu, který pracuje s premisami: co lze vypustit a co lze čím nahradit, aby díky zkušenosti a představivosti diváka zůstala zachována iluze filmového zážitku. Lze „natočit“ film bez zvuku a obraz nahradit textem? Nakolik fyzicky přítomná filmová kulisa dokáže rozpoutat řetězec asociací a emocí, stát se mentální projekční plochou? Nebo z druhé strany: je naše vizuální zkušenost a imaginace natolik „uvězněna“ do automatismů a stereotypů, že setmělá místnost, řady židlí a projekce nám navozuje dojem kina, stejně jako sled textů (poskládaných ve střihovém rytmu) manipulativně vyvolá pocit, že sledujeme filmovou (obrazovou) produkci? Nebo jinak. Mnohokrát jste přečetli knihu, a teprve pak jste viděli podle ní natočený film. Nezřídka jste naopak jinou knihu četli s předchozí znalostí její filmové adaptace. Ve většině případů ovlivnila předchozí zkušenost zásadním způsobem prožitek z filmu, respektive z četby. A teď si zkuste představit, jak obě tyto rozdílné zkušenosti zažíváte současně. Anebo ještě zcela jinak. Přistupte na představu, že místo galerie jste Expozici našli instalovanou jako exponát v rámci stálé výstavy Muzea kinematografie. Bude tam klasifikována jako historický mezičlánek, slepá ulička nebo prototyp ve vývoji filmového média?
Ondřej Chrobák
