Eva Jiřička

umělci Eva Jiřička
kurátor Mariana Serranová
místo Praha
tagy sociální intervence Anglické titulky erotika
ůčinkující Eva Jiřička
kamera Jan Vidlička
zvuk Eva Jiřička
střih Jan Vidlička
interview Mariana Serranová
překlad Marta Darom
kategorie Profily
publikováno 25. 7. 2012
jazyk Česky / English
embed link icon

Práce Evy Jiřičky (1979) ohledávají hranice jednotlivce, sociální rozměr veřejného prostoru, konfrontují různé společenské entity, sledují limity a potenciál mezilidských vztahů. Autorka využívá experimentální a investigativní postupy. Zatímco v raných akcích provokuje exhibicionistickým vychýlením z normy a poukazuje tak k rozostření hranic veřejného a soukromého (Jízda, 2005 aj.), v pozdějších intervencích se stále vědoměji zaměřuje na veřejný prostor jako systém pravidel a vzorců chování. Subverzně zasahuje do typicky městských prostředí a situací (cykly Naše okrasné zahrádky, 2005; Zaparkované cizí věci, 2006-7 aj.), nebo svými akcemi nabourává stereotypy městského chování a komunikace (Grátis punč, 2005; Merkmale, 2007; Projížďka po Bahnhofstrasse, 2008; Zasedací pořádek, 2008 aj.). Zdůrazňování subjektivity narace, sdělitelnosti a nepřenositelnost zkušenosti se u Jiřičky stále prohlubuje, autorka osciluje mezi inscenací a dokumentem, scénáře jdou od expresivní vizuality (Pohádka, 2004) ke stále věcnějšímu zachycení holé esence sdělení (Videožurnál, 2007 aj.) a možnosti komunikace jako takové, s důrazem na specifičnost jejího kontextu (Interpret San Giovanni Valdarno, 2011; Amsayed poslouchá, 2011 aj.). V dlouhodobém projektu práce se seniory Eva Jiřička rozvíjí existenciální rozměr témat přímo se dotýkajících lidského života, jeho konečnosti, vztahů, paměti a společenských hodnot (Oči jako diamanty, 2009; Pan Toman, 2011; Já se asi probudím, 2011 aj.).

související s
Eva Jiřička

Pod maskou maskulinit

Pojďme zkoumat a kriticky zhodnotit současné koncepty maskulinity a jejich krize, umocněné technologiemi a akcelerací sociokulturní výměny mezi mladými na sítích. Multimediální publikace Pod maskou maskulinit odhaluje často skryté a neprobádané stránky digitálních maskulinit. Pokouší se zaujímat „jejich perspektivu“ a komentovat, jaké socioekonomické a kulturní faktory přispívají k jejich formaci.

Architektura soužití - Osada Bedřiška

Ostravská osada Bedřiška je dlouhodobě řazena k tzv. sociálně vyloučeným lokalitám. Bedřiška ovšem zdaleka nesplňuje charakteristiku vyloučené lokality, jak si je mnozí z nás představují. Lidé zde žijí rádi, osadu považují za svůj domov a společnými silami se snaží starat jak o vlastní domy, tak o veřejný prostor.
0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.
0:52:52

Architektura soužití: VinziRast-mittendrin

Potkali se v zimě roku 2009 při studentských nepokojích, kdy prostory obsazené univerzitní budovy poskytly útočiště jak protestujícím studentům, tak lidem bez domova. Nutný dialog a vyjednávání, které mezi nocležníky a demonstranty vykrystalizovaly, vedly k jednoduchému objevu: Lidé bez domova a studenti mohou na svých cílech pracovat spolu.

M.M.

Marilyn Monroe do života navrací její rozverná dvojnice. Zpomalená arabská hudba, doprovázející obraz, je podle Jiřího Davida „spíše jistý druh schválnosti, taková arabeska, asi jako ten fíkus, či co to je za "Marilyn" nebo jako její naivní pohyby rukou a těla“. Stejně tak může být interpretovaná jako kontrapunkt, ukazující rozpory mezi naším a muslimským pojetím ženy.