Výchozím bodem tvorby Barbory Šimkové je její vlastní situovanost a odmítnutí. Odmítnutí považovat stav věcí za daný.
Její vlastní nesnáze jako studentky umění, absolventky umělecké školy nebo samoživitelky, problémy s bydlením nebo s tím, jak přežít jako umělkyně a primární pečovatelka malého dítěte odmítá vnímat jako individuální potíže, nýbrž jako projev hlubšího strukturálního problému.
V srdci její tvorby je paličatost, absolutní bláhovost, ne-li šílenství někoho, kdo nemůže jinak, než provozovat něco tak finančně nákladného a s tak nejistým společenským statutem, jako je umělecká tvorba ve společnosti, která svým hodnotovým nastavením hází klacky pod nohy komukoliv, kdo má pečovací povinnosti a není stoprocentně materiálně zajištěný. V tvorbě Šimkové se její vlastní nejisté společenské postavení a prekarita stává východiskem tvorby jako společenský symptom, který zkoumá skrze obraz, performance nebo skrze kolektivní instalace a různé institucionální intervence.
Tereza Stejskalová
Bára Šimková (*1989) absolvovala obor Intermediální a digitální tvorba na FaVU VUT v Brně. V současné době je doktorandkou na Akademii výtvarných umění v Praze. Zabývá se problematikou genderových a ekonomických nerovností a postavením pečujících osob v uměleckém provozu. V roce 2018 uvedla na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava krátkometrážní snímek Vidíš, Praha!, který získal první místo v soutěži My Street Films. Zúčastnila se rezidenčních programů v Norsku, Rusku a na Slovensku. Myslí si, že by lidé měli méně pracovat a dostávat více zaplaceno. Je členkou odpočinkového kolektivu Lilky_60200.
