Barbora Šimková

přístupnost (cc) cz en
umělci Barbora Šimková
tagy umělecký výzkum vzdělávání emancipace feminismus umělecká kritika institucionální kritika sociální intervence
režie David Přílučík
ůčinkující Barbora Šimková
kamera David Přílučík
střih David Přílučík
interview David Přílučík
překlad Zuzana Rousová
kategorie Profily
publikováno 28. 3. 2023
délka 0:11:04
jazyk Česky / English
embed link icon

Výchozím bodem tvorby Barbory Šimkové je její vlastní situovanost a odmítnutí. Odmítnutí považovat stav věcí za daný.

Její vlastní nesnáze jako studentky umění, absolventky umělecké školy nebo samoživitelky, problémy s bydlením nebo s tím, jak přežít jako umělkyně a primární pečovatelka malého dítěte odmítá vnímat jako individuální potíže, nýbrž jako projev hlubšího strukturálního problému.

V srdci její tvorby je paličatost, absolutní bláhovost, ne-li šílenství někoho, kdo nemůže jinak, než provozovat něco tak finančně nákladného a s tak nejistým společenským statutem, jako je umělecká tvorba ve společnosti, která svým hodnotovým nastavením hází klacky pod nohy komukoliv, kdo má pečovací povinnosti a není stoprocentně materiálně zajištěný. V tvorbě Šimkové se její vlastní nejisté společenské postavení a prekarita stává východiskem tvorby jako společenský symptom, který zkoumá skrze obraz, performance nebo skrze kolektivní instalace a různé institucionální intervence.   

 Tereza Stejskalová

​​Bára Šimková (*1989) absolvovala obor Intermediální a digitální tvorba na FaVU VUT v Brně. V současné době je doktorandkou na Akademii výtvarných umění v Praze. Zabývá se problematikou genderových a ekonomických nerovností a postavením pečujících osob v uměleckém provozu. V roce 2018 uvedla na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava krátkometrážní snímek Vidíš, Praha!, který získal první místo v soutěži My Street Films. Zúčastnila se rezidenčních programů v Norsku, Rusku a na Slovensku. Myslí si, že by lidé měli méně pracovat a dostávat více zaplaceno. Je členkou odpočinkového kolektivu Lilky_60200.

související s
Barbora Šimková

Reverzní etnografie Podkarpatské Rusi

Alibi čechoslováků, které je historicky vyvazuje ze zodpovědnosti za éru evropského kolonialismu, se povážlivě narušuje, pokud podrobněji nahlédneme některé epizody československé historie a revidujeme postoj, který občané Československa ke koloniím a kolonizovaným zaujímali, jaké orientalizující představy vytvářeli. A nejedná se zdaleka pouze o postoj vůči lidem a kulturám mimoevropským, ale také v rámci Evropy samotné, jak ve svém díle dokládá Vobořil.

Prázdná místa / A co ty, Mirečku?

Video chápe autor jako součást dekolonizačního procesu v rámci historie československé kinematografie. Jeho konceptuální metoda práce je založena na dekonstrukci a reinterpretaci původních scén z československých filmů Křik (Jaromil Jireš, 1963), Jak básníci přichází o iluze (Dušan Klein, 1984) a Dědictví aneb Kurvahošigutntag (Věra Chytilová, 1992). Ve všech vystupují stereotypně zachycené černošské postavy.

In-habit

Jsme dostatečně aktivní tváří v tvář rozsahu současných planetárních a environmentálních problémů? Kam směřujeme ve svých myšlenkách a činech? Jak můžeme změnit své návyky, abychom chránili naše (životní) prostředí?
01:16:16

Artlist:Talk – Eva Jiřička

Cílem projektu Artlist:Talk  – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
01:49:36

HYB4 Talks: Nadšením nájem nezaplatíš: v divadle, filmu, vizuálním umění i překladatelství

Na neudržitelné pracovní podmínky ve svých oborech za poslední dva roky upozornili čeští divadelní tvůrci, překladatelky, kulturní novinářky a naposledy i lidé různých profesí z filmového průmyslu. Všichni dali hlasitě najevo, že se už v pracovním životě nechtějí cítit jako křeček v kole - připojili se tak k vizuálním umělcům, kteří na nízké honoráře a paradoxní nadprodukci upozorňovali v minulosti mnohokrát.