Družstevní hnutí aneb kam přijde zisk z mých peněz?

První družstva vznikala s cílem zajistit svým členům zlepšení ekonomických a sociálních podmínek pro život. Dělníci, drobní živnostníci a rolníci se sdružovali do svépomocných spolků postavených na vzájemné solidaritě (potravní a spotřební družstva, záložny, kampeličky a výrobní družstva). První bytová sdružení měla za úkol zajistit levné bydlení pro dělníky a zaměstnance. Zakládala se také družstva za účelem vybudování objektů sloužících veřejnému zájmu, kultuře a vzdělání (Družstvo Národního divadla, Družstvo rozhledny na Petříně, Družstvo pro výstavbu místní dráhy Čerčany-Modřany-Dobříš).
Po vzniku samostatného Československa počet družstev narůstal, rozšiřovala se jejich působnost, členily se dle profesního zaměření, národnosti, politické příslušnosti atd. Spolky pořádaly osvětové a sociální akce, zřizovaly knihovny, společenské místnosti a zakládaly si svá stavební družstva (Stavební družstvo Ženského klubu českého a jeho realizovaná budova Ženského klubu).
Zákon o podpoře stavebního ruchu vedl k rozvoji stavebních a bytových družstev. Počátkem padesátých let byla družstva zbavována podnikatelských možností a postupně zestátňována. Družstevní vlastnictví a podnikání bylo vnímáno jen jako předstupeň vlastnictví státního. Vznikl nový typ družstva – stavební bytové družstvo a stát poskytoval členům těchto družstev finanční příspěvek. Došlo ke kvantitativnímu rozmachu bytového družstevnictví. Družstevní bytový fond postupně stárnul a družstva se musela zaměřit i na opravy a údržby domů. Po roce 1989 bylo družstevnictví chybně spojováno s centrálně plánovanou ekonomikou a družstevní či kolektivní vlastnictví bylo přes své nesporné kvality vnímáno jako přežitá forma. Dnes se družstevnictví začíná opět rozvíjet.