Toto je příspěvek k úvahám o metodologii psání umění, starého i nedávného. K diskusi o utváření dějin současného umění přispívá zprostředkováním úhlu pohledu, který se mi zdá být v okruhu těch, kdo o aktuálním a nedávném umění odborně píší, poněkud opomíjen. Vnitřní rozštěp na „dějiny“ a „umění“, který je oboru dějin umění vlastní, se v tomto případě příliš vychyluje ve směru „umění“. To je zřejmě úplně na místě, pokud píšeme kritiky; ovšem práci „psaní dějin“ považuje autorka za práci odlišnou. Chce zde upozornit na to, že „psaní dějin“ je zejména v posledním čtvrtstoletí předmětem rozsáhlé metodologické diskuse v oboru historiografie. Domnívá se, že každý, kdo hodlá psát dějiny (čehokoliv), by s ní měl počítat, aby věděl, co vlastně dělá.
Jakub Stejskal
