CJCH 2016 - Matyáš Chochola

umělci Matyáš Chochola
místo _Neurčené město
tagy Anglické titulky psychedelie instalace
ůčinkující Matyáš Chochola
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Jan Vidlička
překlad Zuzana Frantíková
playlisty Společnost Jindřicha Chalupeckého
kategorie Profily
publikováno 24. 10. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Instalace Matyáše Chocholy je od zbytku výstavy záměrně oddělena, protože má podle autora diváka dovést skrze útroby Veletržního paláce do prostředí vyvolávajícího zážitek „změněného stavu vědomí“. Prostor připomínající vylidněný noční klub nebo dokonce jeho ruiny nás přivádí blíž k „temné straně“ lidské přirozenosti s její sexualitou, kultem tělesnosti nebo touhou po nebezpečí a rychlosti a současně asociuje hlubiny okolního vesmíru. Individuální a univerzální je v Chocholově tvorbě nedílně spojeno. Ačkoli Chochola často využívá performanci přímo před publikem, pro finále CJCH realizoval několik živých akcí, které jsou na výstavě cíleně zahaleny do série experimentů s možnostmi a formou dokumentace – od videozáznamů a videoinstalací až po materiální pozůstatky performancí, které se odehrály přímo v tomto prostoru. Je tak zdůrazněno napětí mezi živou akcí a jejím záznamem a současně posílen dojem prostředí, které zachycuje už proběhlé dění a zároveň může sloužit jako scéna pro další potenciální události, jejichž rozvinutí ovšem záleží na představivosti a kuráži diváka. Z labyrintu, který nemá daleko k dekadentnímu chrámu ani ke smetišti, na nás můžou z mnoha stran vyskočit naše vlastní stíny.

související s
CJCH 2016 - Matyáš Chochola

0:04:52

Příjezd

Václav Girsa žije na samotě v lese, ale ateliér má také v Praze. Jeho tvorbu umění prostupuje hospodaření v zahradě, lese, na pastvině a starost o zvířata. Výstavu „Příjezd“ lze chápat ani ne tak jako příchod na místo, ale spíše jako návrat do systému vzájemných vztahů mezi jednotlivci, objekty, přírodou a ujištění o hlubším pochopení soužití v našem společném ekosystému.
0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.
0:03:25

Dust

Prach, který dal výstavě jméno, zde není jen metaforou rozkladu, ale i médiem pro ukládání a mizení významu.
0:30:42

Tomáš Knoflíček

Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.

Protokol

Jak zapsat nesdělitelné?
Záznam o prožitém.
Jak tento zápis převést zpětně do obrazu?
Dům jako uzavřený palouk, v němž se odehrávají děje.
To, co nelze nikdy ověřit, bude navždy tím, co zůstane.
Vejít a vidět.
Skutečnou historií, nikdy nenapsanou událostí, mrtvým úhlem, slepou skvrnou.
Diskurz sítě.