Jiří Havlíček: Tvoje poslední animace (a současná výstava) se jmenuje Cartoon. Co si představuješ pod slovem cartoon, nebo jak bys ho definovala?
Martina Holá: Jak bych definovala Cartoon?
JH: Zkrátka proč název Cartoon? A potom se třeba můžeme dostat i k té definici.
MH: Já to vidím jako širší oblast. Uvědomila jsem si, že si při práci většinou vytvářím nějaký systém, nebo systémy. Cartoon je obecně určitý způsob zobrazování pomocí animace, která je tvořená z jednotlivých obrazových políček za vteřinu. Už to samo o sobě je nějaký přesně vymezený formát, ve kterém lze vytvořit systém. Hodně jsem se v poslední době dívala na staré černobílé disneyovky, kde se často opakují jednotlivé motivy. Jsou tam gesta, která se využívají několikrát v různých scénkách. Například pohyb ruky se může v různých situacích opakovat. Stejné gesto, ale v jiném prostředí. A protože jsem v rámci technologie animace úplný laik, tak si sama pro sebe vytvářím takové jednoduché předlohy nebo systémy a s těmi se snažím pracovat.
JH: Myslím, že právě Disney zavedl do animovaného filmu sériovou výrobu, aby zvýšil efektivitou práce…
MH: Já jsem vlastně taky trochu posedlá efektivitou práce. To neznamená, že bych musela od rána do večera něco dělat, ale že když už něco dělám, tak chci, aby to bylo efektivní. Vůbec mi nevadí třeba automatická práce, samozřejmě v případě, že doplňuje tu kreativní část. Disneyovky jsem zmínila jen proto, že je mám asi nejvíc nakoukané. S tím opakováním ještě souvisí to, že sama se dost často opakuji. Třeba když mluvim, často opakuji jednu větu pořád dokola.
Něco řeknu, ale potřebuji tam upravit jedno slovo, nebo ho dát jinam, aby to bylo přesné. Tak to řeknu znova a myslím si, že říkám něco úplně nového. Zastavím se u té jedné věty, i když někdo druhý už se baví o něčem jiném.
JH: Pojďme zpátky ke způsobu práce. Říkala jsi, že máš ráda efektivní využití času. Proto je ti blízká minimalistická forma a jednoduchý způsob vyjádření?
MH: Jednoduchost a efektivita provedení určitě souvisí s mojí povahou, ale zvolená estetika je spíš intuitivní.
JH: Z čeho vychází tvůj vizuální jazyk?
MH: Většinou je to nějaká cykličnost, nebo opakování se. Nakreslim ti to. Jak plyne čas po povrchu a jaké plynutí a trvání času vzniká pod povrchem. Ale když to úplně zjednoduším, tak je tam hora, to je pohyb nahoru. Pak je tam most, který padá dolů. Dál tam jsou geometrické tvary složené z tmavých a světlých čar. Tyto segmenty se převracejí a svojí trajektorií pohybu odkazují k pohybu vlny. Takže ve výsledku jsou tam vlastně jen horizontály a vertikály. Jsou to základní principy, ať už fyzikální nebo vztahové. To souvisí také s tím, že celá animace je černobílá. Nedokážu si vůbec představit, že by to bylo barevné. Vyhovuje mi tvarová jednoduchost, černá a bílá, opakující se pohyb a přehledná skladba.
JH: Cartoon je tedy o růstu, hroucení a trvání v čase?
MH: To by se dalo aplikovat na hodně mých věcí. Téměř všechny moje práce jsou o trvání v čase, o nějaké sinusoidě, nebo vlně. Věci narůstají a ty se je snažíš brzdit. Potom nabydou svého vrcholu, ty to překleneš a zase sjedeš dolů.
