Poslední dobou se v Latinské Americe vynořilo nové umělecké hnutí, jehož působení na současné umění je novátorské a tvůrčí. “Archivo Sur” nevzbuzuje pozitivní ohlas jen u odborné kritiky, ale stejně tak představuje možnost navázání kontaktu s oblastí, která prošla hlubokou sociální, politickou a kulturní proměnou.
Jazyk užívaný umělci, kteří patří k tomuto směru, hraje důležitou roli ve světě vizuálních představ. To, co se objeví na povrchu, je sbírka přeludů, které ale stále navazují na fundamentální realismus. I ty nejvíce vizionářské a halucinační konstrukce se týkají důležitých otázek, jako jsou identita, rasa, třída, víra, pohlaví či sexualita. Rozmanitost je zdůrazněna multiplicitou a deformitou s vědomím sociálních a etických rozdílů.
Zkoumání nevědomých obav se odehrává v souvislosti s jejich nevyhnutelným vztahem k úzkosti vycházející z lidské křehkosti, karneval a masky se tak stávají pouhou záminkou fetišismu nabízeného divákům. Právě experimentování s novými médii a konfrontace s nedávnými i pradávnými vzpomínkami představovaly onen přístup, který mě zajímal v době, kdy jsem začal pracovat na tomto projektu. Cílem, který se skrývá za takovým vizuálním zkoumáním a který je zároveň součástí většího, konkrétněji zaměřeného projektu, je zachytit rozmanitost a pluralitu.
Umění nese morální a duchovní zodpovědnost, odmítá jakýkoli typ fikce a hovoří bez vytáček. Výstava představuje umělce jako „Aequator lab“ (Maria Rosa Jijon, Fabiano Kueva, Juan Esteban Sandoval), Alexander Apóstol, Patricia Bueno, Tania Bruguera, Jota Castro, Donna Conlon, Juan Downey, Regina José Galindo, Alejandro Gomez De Tuddo, Diango Hernández, Antonio Manuel, Ronald Moran, Carlos Motta, Iván Navarro. Jejich díla nejsou přesným popisem, ale zkoušejí navodit sarkastickou a dvojsmyslnou hru myšlenek, jíž se všichni účastníme. Do obrazů jsou integrovány protiklady posvátného a světského, nevinnosti a zkaženosti, dobra a zla. Vedou dialog prostřednictvím existenciálních otázek. Kdo jsme my, skrývající se za maskami? Je naše nahota to, co obnažuje náš zmatek? Nebo je snad náš zmatek tím, co nás obnažuje a vystavuje pohledům?
Tyto otázky hledají svou odpověď a stávají se středem pozornosti stejně, jako když odpovídáme a klademe důraz na otázky v románu, jež nechceme zapomenout, a jako podtrháváme verše, které si chceme uchovat v paměti poté, co zavřeme knihu. Díla jsou kousky a cáry oné paměti, která patří jim, ale stává se naší.
Latinská Amerika je úlomkovitá, ale vyjadřuje se jednotně, příznivě nakloněná nezadržitelnému rozšíření vlastní kultury, vědomá si svého bytí. Proces přivlastňování využívá jako nástroj komunikace a vytříbení etického idiomu, kterým prozkoumává svoji vlastní vůli k vědění.
Jazyk těchto umělců, tj. video, film či diaporama, hraje konkrétní úlohu ve vizuálním světě, je realistické povahy, odvážný a vizionářský natolik, aby mohl vytvořil „cadavre exquis“ toho, co představuje současnou latinskoamerickou identitu.
Antonio Arévalo
