Ivan Svoboda

0:06:21
0:03:39

Aleuronové Zrno

Projekt Nely Britaňákové Aleuronové zrno představuje neurčité prostředí utvářené těly, hlínou, textilem v němž se stírá druhová identita. Ve zpomaleném světě přežívají zbytky života i zárodky nových forem nesoucí stopy úzkosti, transformace i pomalého zániku.
0:05:32
0:03:56
0:10:18
0:04:36
0:04:52
0:02:31

Keep Going!

Sedlákova práce je úzce propojena s jeho osobní zkušeností poutníka a hikera – jeho život se v posledních letech odehrává převážně na stezce, a právě malba se pro něj stává prostředkem, jak se k těmto zážitkům opakovaně vracet.
0:04:28

Ti, kteří raději kopřivy

V roce 1966 reagovala brněnská umělkyně Marie Filippovová na román Ti, kteří raději kopřivy klasika japonské literatury Džuničiró Tanizakiho. Zajímala se v tuto dobu intenzivně o japonskou kaligrafii a východní kulturu. Je tedy přirozené, že když roku 1965 vyšel tento román v překladu Vlasty Hilské, sáhla po něm i ona.
0:22:23

Architektura výstav - Dominik Lang: Mokré stavební procesy

Dominik Lang se architekturou výstav zabývá dlouhodobě. Na rozdíl od dalších umělců a umělkyň se však jeho přístup liší v míře akcentování tvůrčí složky této profese. Výsledek totiž často osciluje mezi výstavní architekturou a autonomní instalací. Sám přiznává, že tuto hranici vědomě narušuje. I z toho důvodu spíše preferuje označení „autor výtvarného řešení výstavy“ nebo „autor prostorového řešení“. 
0:03:21

Skrze zranitelnost se můžu přiblížit druhým

Autorka reflektuje společensky konstruované kategorie zdraví a nemoci prostřednictvím fragmentární reprezentace a nevyřčenosti, skrze otisky vlastní paměti a historie, k nimž ovšem přistupuje s odstupem – jako k archivu, který uspořádává metodou selekce, variace či práce v sériích. Intimní tak prochází odosobněním a zviditelňuje mechanismy kontroly.
0:04:52

Příjezd

Václav Girsa žije na samotě v lese, ale ateliér má také v Praze. Jeho tvorbu umění prostupuje hospodaření v zahradě, lese, na pastvině a starost o zvířata. Výstavu „Příjezd“ lze chápat ani ne tak jako příchod na místo, ale spíše jako návrat do systému vzájemných vztahů mezi jednotlivci, objekty, přírodou a ujištění o hlubším pochopení soužití v našem společném ekosystému.