Ztracená perspektiva

Veronika Vlková i Jan Šrámek jsou nedávní absolventi brněnské FaVU. Oba se zabývají ilustrací, instalací a VJingem, oba také vystupují v rámci hudební formace TEVE. Zatímco Šrámkův technický a geometrický svět počítačové grafiky a animace je jak dělaný pro příběhy z města, poetické a křehké akvarely Vlkové jsou šité na míru historkám z lesa a kapradí. Jde o zdánlivě rozdílné světy, které ale mají v práci obou autorů (pro tentokrát) jedno společné – tušený začátek apokalypsy…

související s
Ztracená perspektiva

0:06:02

Galerie Síň / Tam, kde lišky dávají dobrou noc

V Galerii Síň na Židovském hřbitově v Telči vystavují umělkyně Kateřina Krupičková, Anna Dlabalová, Barbora Svitáková a umělec András Asztalos.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.

Směrem k nule

Kurátorované Téma umělkyň Poliny Davydenko a Alice Nikitinové sdílí prožívání války pohledem ukrajinských umělců a umělkyň.
0:04:52

Příjezd

Václav Girsa žije na samotě v lese, ale ateliér má také v Praze. Jeho tvorbu umění prostupuje hospodaření v zahradě, lese, na pastvině a starost o zvířata. Výstavu „Příjezd“ lze chápat ani ne tak jako příchod na místo, ale spíše jako návrat do systému vzájemných vztahů mezi jednotlivci, objekty, přírodou a ujištění o hlubším pochopení soužití v našem společném ekosystému.

Metabolické modulace

Nástroje obrazové a zvukové postprodukce, 3D modelovací software a generativní algoritmy se staly natolik samozřejmou součástí naší zkušenosti, že si jejich přítomnost často ani neuvědomujeme. Přitom se tu s (technickým) obrazem děje cosi zásadního – postupně se vzdaluje své reprezentační funkci, přestává být obrazem „něčeho“, nebo záznamem či jakkoli pokřiveným „odrazem“ předobrazové skutečnosti. Namísto toho vytváří skutečnost vlastní, která se daleko za okrajem obrazovky slévá v jedno se světem, který jsme skrze obraz kdysi doufali nahlédnout.
0:04:45