Isabela Grosseová a Jesper Alvaer se od poloviny minulého desetiletí pravidelně spojují v rovnocenně spolupracující dvojici. Obvykle se realizují v širším evropském teritoriu a tématicky se zaměřují i za jeho geografické hranice. Díky rozvinutým vazbám k České republice se k nám ale průběžně vracejí jako nomádsko-transkulturní oběžnice domácí kulturní scény. Název výstavy Způsobilost může v jistém smyslu připomenout jeden z jejich nejrozsáhlejších projektů – publikaci Reprezentace národa z Mezinárodního trienále současného umění v Národní galerii v Praze (2008) a její pozdější reedici Erratum (2009) pro výstavu Formáty transformace 89-09 v Domě umění města Brna. Reprezentace národa obsahovala překlady textů od klíčových zahraničních osobností z oblasti kulturních studií, dějin umění a muzejnictví připsaných představitelům domácích muzeí umění. Tyto tzv. „kompenzační portréty“ nabývaly silně kritického vyznění (patrně i nad rámec autorského záměru) jako artikulace intelektuálního deficitu v lokálním institucionálním prostředí.
Způsobilost ve Fotograf Gallery se namísto institucionálního kontextu obrací k širšímu souhrnu schopností umělce i adresáta umění, které nám umožňují brát sebe i druhého jako kompetentního. Podnětem se staly jim dvě série rozhovorů, které vedli na jedné straně s umělci, kteří přes osvojené dovednosti takzvaně neuspěli v uměleckém světě, a na straně druhé s emigranty, kteří se po příchodu do nové země museli odvrhnout myšlení, přístupy a dovednosti osvojené v původní prostředí a začít znovu. Alvaer a Grosseová se ptají, není-li toto „neužívání původní kompetence“ podobné situaci a úkolům současného umělce i diváka.
U konceptuálních projektů Alvaera a Grosseové hraje podstatnou roli procesuálnost, vykročení z rámce předpokládaných pravidel a participativní role „diváka“. V případě Způsobilosti je proto návštěvník vystaven sérii lehkých otřesů, které oživují vědomí jeho aktivní přítomnosti v tématu.
Jiří Ptáček