Vykořeněný Black Metal jako forma jazyka

přístupnost (cc) cz en
umělci Ondřej Doskočil
místo Česká republika
tagy hudba Anglické titulky institucionální kritika postkolonialismus muzeum
kategorie Audio-vizuální umění
publikováno 11. 10. 2019
délka 0:11:26
jazyk Česky / English
embed link icon

Ve výpravném kostýmním dramatu s mystickými a gore prvky Taboo představitel hlavní role Tom Hardy pro sebe vycizeloval umění hrdelního odfrknutí hrrm. Tajemné sdělení beze slov z úst pološíleného londýnského měšťana s nejasnou africkou minulostí a se smíšeným původem, jehož matka byla původní obyvatelkou severní Ameriky.

Tato Hardym hraná postava “zmrtvýchvstalého” Jamese Delanyeho, vyděděnce a výhradního dědice si sebou nese tíhu křivd souvisejících s obchodem s otroky a britským imperiálním kolonialismem, které bezprostředně ovlivňují i rodinná traumata a jeho genetickou i magickou výbavu.


Kromě explozí brutálního násilí svou tíhu ventiluje i méně destruktivně magickými rituály pronášenými v “domorodém” jazyce, ale právě také neartikulovaným a významově neukotveným hrrm. Jak běh násilností, tragédií a intrik v seriálu pokročil, vyšlo částečně najevo, že jde o projev porozumění a myšlení o krok napřed. Ritualizované podobně jako sípavé “tribální” magické formule importované z Afriky.

Právě historické kostýmní drama odkrývající křivdy a násilné kořeny euro-panského koloniálního kapitalismu je příhodnější přirovnání k tvorbě Ondřeje Doskočila než třeba tragikomedie o zakladatelích norského black metalu Lords of Chaos. Ondřej Doskočil zná tíhu zděděných politických nánosů žánru black metalu i problémů, které v sobě nese muzealizace a senzacechtivá kolonizace subkultur marketérskou ideologií. Jako insider a hráč dokáže navíc rozpoznat, rozplést a rozmluvit znakové systémy uvnitř tohoto extrémního metalového subžánru, které by jinak nezúčastněným lidem vůbec nepromlouvaly nebo k nim přes všeobjímající hluk nedolehly. Formát na telefon natočeného muzejního “exhibition walkthrough” by mohl zmást, jaké je vlastně médium, ke kterému se tu odkazuje. Pokud bychom z oblasti televizních seriálů ukročili k dnes všudypřítomným videohrám, jedná se o gameplay video, nebo předtočenou cutscénu? Anebo jde o odkaz na temnou stranu youtuberství? Vždyť Youtube nedávno zakázalo kanál Thulean Perspective, patřící vraždícímu neonacistovi, žháři a hudebníkovi, který se nesmazatelně vepsal do blackmetalových dějin Vargovi Vikernesovi aka Burzum. Jisté je jen to, že diváci videa nejdřív uslyší sípání a chrčení, až potom rozpoznává tvary a formy.

Renderované 3D spletence pak fungují nejen jako rozpohybovaný průnik všech typických blackmetalových logotypů, ale i jako gargoyle chrlič, mytická forma, která ze sebe nakonec vydá hrrm, ve kterém se nekonečný proud ustálí.

Lumír Nykl

související s
Vykořeněný Black Metal jako forma jazyka

Hornina, nerost, minerál, kámen

Podcastová série sleduje vzácný minerál koltan a jeho proměnu na všudypřítomnou elektronickou součástku – tantalový kondenzátor. Koltan patří do skupiny tzv. konfliktních minerálů. Jeho těžba dnes probíhá především v Kongu a okolních státech a je spojená s válečnými konflikty, vykořisťováním, černým obchodem a dětskou prací.

Mariam Natroshvili & Detu Jincharadze

Klíčovým prvkem jejich umělecké praxe je text psaný „mimo stránku“. Pomocí slov a vět vytváří umělecké duo nové názvosloví a pracuje tak s problematikou odhalování neviditelného. Natroshvili a Jincharadze jsou zakladateli muzea "na zavolání" - Muzeum současného umění Tbilisi. Nedávno založili platformu slov - často kladené otázky -, která zpracovává všechny druhy textových formátů.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.
0:06:30

Berlin: We Should Talk 01 - Ruth Noack

Ruth Noack (*1964) je kurátorka, historička umění a pedagožka žijící v Berlíně. Zabývá se feministickou a filmovou teorií. Kurátorovala mj. Documentu 12 (2007). Její pedagogická činnost je rozsáhlá, učila na University of Applied Arts ve Vídni, Royal College of Art v Londýně, na Akademii výtvarných umění v Praze v Šalounově ateliéru a v současnosti působí na Dutch Art Institute v Arnhemu v Holandsku. V posledních letech pracuje na svém projektu Museum in school, kde testuje a experimentuje s institucionálními podmínkami školství a možnostmi, jak zapojit umění do procesu vzdělávání jako jeho pevnou součást.