Time After Time

Nietzscheho myšlenka o věčném návratu se stala úvodní myšlenkou knihy Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí, se stala úvodní myšlenkou knihy Einsteinovy sny Alana Lightmana, se stala úvodní myšlenkou výstavy Time After Time. Čas plyne v nekonečném kruhu a všechno se donekonečna opakuje, dokonce i opakování se opakuje. Jsme přesvědčeni o jedinečnosti a neopakovatelnosti prožívaného momentu, netušíce, že jsme ho prožívali mnohokrát v minulosti a budeme ho prožívat znovu a znovu. Každé slovo bude opět vysloveno v téže souvislosti, každá věta nabere tentýž význam. Opakovaně donekonečna věříme v jedinečnost okamžiků, které zmizí navždy a nikdy se nevrátí. Donekonečna setrváváme v iluzi plynutí času.

související s
Time After Time

0:06:02

Pustina

Díla prezentovaná na výstavě chápou pustinu nikoli jako stav prázdnoty, ale jako dynamický proces. Neusilují o jednoznačné pojmenování, ale spíše o naslouchání tomu, co přetrvává po ztrátě smyslu – ať už ve vysychajících vztazích, drolících se strukturách nebo ve zploštělém jazyce současných médií.
01:19:33

Haptická umění a estetika doteku - přednáška filosofa Luca Marchetti

Opomíjení dotyku se odráží nejen v chudé slovní zásobě pro popis hmatových prožitků, ale i v omezeném chápání toho, jak může tento smysl obohacovat estetickou zkušenost.
0:04:51

10. Mezinárodní festival krásných umění: Kosmos

Mezinárodní festival krásných umění se do Galerie plastik vrací už po desáté. Tentokrát se organizátoři rozhodli pojmout ho trochu jinak: bude se jednat o internacionální přehlídku umění, které reflektuje téma vskutku univerzální – kosmos.

Interfaces 01: Metrická imaginace

Jedním z určujících rysů pozdně kapitalistické společnosti, již chtě nechtě obýváme, je pronikání kvantifikace do všech oblastí jejího fungování. S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?