Přednáška navazuje na projekt „the sExit“, který se zabývá genderovým aspektem politiky úniku (exitu). Jde o přehled široké škály mužských únikových fantazií napříč politickým spektrem. sExity se objevují v geopolitickém, technologickém i intimním prostoru. sExit se skrývá v nacionalistických hnutích (Brexit), nástupu sexuálních robotů, programech digitálního detoxu, aktivismu v oblasti mužských práv a dokonce i v některých odnožích autonomistického marxismu.
V úvahách o sklonech k úniku a zejména o tom, jak tato únikovost prostupuje a uspořádává jádro společnosti, předestírám, že pro feministickou politiku představuje sExit výrazný problém. Únik, zdá se, není nutnou ani možnou formou feministického jednání. A přesto se na poli úvah o feministickém úniku jako politické strategii projevuje čím dál tím více úzkosti i zvýšeného úsilí. Pokusím se nicméně přednést argumenty, že tato maskulinní kultura sExitu přináší techno-feministickému odporu jedinečné možnosti. Konkrétněji řečeno sExity otevřely možnosti něčeho, co označuji za feminismus rozbitého stroje. To je druh feminismu, který nemůže utéct ze scény, ale ani nemůže být zapojen zpět do genderově stereotypní dynamiky.
Sarah Sharma
Sarah Sharma je docentkou a ředitelkou Střediska pro kulturu a technologii Mc Luhan na univerzitě v Torontu. Navazuje na práce feministických teoretiček jako Judy Wajcman, Donna Haraway nebo xenofeministky jako Helen Hester. V současné době pracuje na novém projektu, který zkoumá genderovou politiku exitu a odmítnutí, tomu, co nazývá "sExitem", v kontextu současné techno-kultury.
Její monografii In the Meantime: Temporality and Cultural Politics vydané Duke University Press byla udělena cena knihy roku 2014 Asociací Národní komunikace (National Communication Association – Critical and Cultural Studies Division). Publikace In the Meantime se věnuje populárnímu dojmu, že svět se neustále zrychluje a polemizuje s tím, jestli je síla zrychlující svět popisem současného stavu nebo spíše vlastním ideologickým diskurzem. Sarah Sharma nahlíží novým způsobem na pojem času a nabízí temporalitu jako klíčové pojetí moci strukturované napříč sociálními rozdíly ve společnosti.
