Přijde kostra na akádu

umělci Tomáš Hrůza, Roman Štětina, Dominik Gajarský
kurátor Rado Ištok
místo Galerie AVU
tagy kresba objekt kritika koncept fotografie
ůčinkující Tomáš Hrůza, Gajarský Dominik, Roman Štětina
kamera Jan Vidlička
zvuk Sikora Erik, Jan Vidlička
střih Sikora Erik
interview Jan Vidlička
překlad Eva Maršíková
publikováno 16. 5. 2011
jazyk Česky / English
embed link icon

V Praze končí zima a do země se už dá kopat. Dva mladí studenti nových médií a jejich kamarád fotograf si půjčí tři hledače kovů a rozhodnou se hledat poklad na zahradě AVU. Vykopou kostru. Přivolají policii a odborníci provádí expertízu. Nakonec nález skončí v Národním muzeu.  Jednoho dne, když během klauzurních zkoušek kosti v muzeu ožijí, přijde kostra na akádu…

Koncept High and Low, tedy vysokého a nízkého, může mít v umění mnohé podoby. Ať už je to snaha hledat rozdíly mezi apollinským a dionýským, nebo akademickým a populárním, vždy se jedná o konfrontaci obou za účelem odlišení nebo naopak vzájemného mísení, přebírání prvků a obohacení. Brak nebo městský folklór a jeho „pokleslé umění“ byly často zdroji, s kterými pracoval modernismus. Tyto oživující zdroje pomáhaly udržet reflektující vazbu umění a života a úspěšně bránily úpadku umění do formy akademismu.

Jak se ale proti akademismu může bránit instituce, od jejíhož názvu je pojem odvozen? Název výstavy Přijde kostra na akádu v sobě propojuje prostředí tradiční instituce Akademie výtvarných umění s – v jiném smyslu stejně tradičním – hospodským vtipem. Podobným způsobem v sobě výstava mísí dvě stejně objektivní sondy – odosobněné ne-časové kontaktní snímky osmnácti ateliérů AVU (klauzurní práce, letní semestr 2010 a zimní 2011) a objekty nalezené na zahradě AVU za pomoci dotektorů kovů. Po počátečním amatérském průzkumu vlastními silami provedl kompletní průzkum zahrady spolek Lovci pokladů. Tito profesionálové předměty lokalizovali, vykopali a jejich polohu pečlivě zanesli do plánů zahrady. Pseudodokumentární přístup fotografií jakoby nalezených v archivu (ve skutečnosti pořízených pro výstavu, záměrně bez popisek) a pseudomuzeální instalace opravdu nalezených objektů s dokumentárním záznamem akce hledání navozují v prostoru bílé kostky galerie tíživou atmosféru muzea, jež si spojujeme s konzervací umění spíše již „zavedeného“ než podněcováním vzniku umění čerstvě se rodícího.

Co je to tedy sonda do instituce a do jaké míry souvisí s  našimi očekáváními, které na ni klademe? Co je to tradice a jaké jsou z ní vyplývající výhody či naopak omezení? Co si dnes představujeme pod pojmem akademismus? Co se může stát když přijde na akádu kostra? A co se stane, když přijde na akádu mladý student? Výstava se nesnaží hledat jednoduché odpovědi na složité otázky a naopak ponechává prostor diskuzi nad tématem, které otevírá.

Rado Ištok

související s
Přijde kostra na akádu

0:08:29

Screenopolis × Smrad škvařeného fousu

Tyto dvě výstavy spojuje určitá lokální specifičnost. Výstava Screenopolis se snaží reflektovat určitá lokální témata prostřednictvím současného umění a výstava Mariana Pally představuje lokálně situovaného umělce a jeho tvorbu. Zároveň mezi autory těchto dvou výstav je určitá spojnice i v tom, že obě dvě se hlásí ke konceptuálnímu uvažování.
01:22:20

Reportáž ze Západního břehu Jordánu: dlouhodobý vizuální příběh v obrazech z rozdělené země

Několika násobně oceňovaný fotograf Sergey Ponomarev ve své přednášce „Reportáž ze Západního břehu Jordánu: dlouhodobý vizuální příběh v obrazech z rozdělené země“ podal svědectví o specifickém humanitárním a politickém kontextu z pohledu vizuálního média fotografie.
0:02:54

Události

Stále platí, že Procházkovy malby jsou osobitým příspěvkem do žánru „malby o malbě“. Tento úkol však umělec řeší s ostentativní doslovností, kdy využívá korelace mezi materialitou barev a pigmentů a reálných předmětů – předloh pro malbu. Silnice na obraze „Úsek častých dopravních nehod“ je samozřejmě namalována asfaltem a dopravní značky kovovým tmelem.
0:16:20

Výstava Cena Jindřicha Chalupeckého 2025

Tento 36. ročník představuje již podruhé pouze tři oceněné, jejichž výběr mezinárodní porota již od minulého ročníku neomezuje věkovým limitem 35 let, nadále jde však o umělce a umělkyně, kteří se svou tvorbou teprve v relativně nedávné době začali etablovat.
0:10:18