První fotografie Viktora Kopasze, kterou si vybavím, je fotografie celeru na obálce revue Souvislosti. I s ohledem na to, co Viktor vybral pro tuto výstavu, jsem následující text pojala jako krátké zamyšlení nad fotografováním zeleniny.
Součástí kolektivního vědomí všech, kteří kdy zavadili o dějiny fotografie, jsou dokonale nasvícené černobílé papriky amerického fotografa Edwarda Westona z přelomu dvacátých a třicátých let. Přestože se mnozí snažili tyto fotografie interpretovat a nacházeli v nich podobnosti s nejrůznějšími tvary (často se sexuálním podtextem), Westonovi šlo pouze o to zachytit na fotografii proměnlivé tvary a texturu paprik, které jej fascinovaly.
V roce 1972 publikoval John Baldessari autorskou knihu s názvem „Choosing: Green Beans“. V úvodu vysvětluje pravidla, podle nichž se se měla odvíjet následující hra: Úkolem dotázaných bylo vybrat vždy jeden fazolový lusk, přičemž kritéria výběru autor zcela ponechal na jejich rozhodnutí. Výsledkem je série fotografií s třemi zelenými fazolkami a prstem, který ukazuje na jednu nich. Baldessari využívá tuto metodu, aby mj. poukázal na arbitrárnost volby zobrazovaného předmětu.
Čím je specifická zelenina Viktora Kopasze? Nehledě na neutrální bílé pozadí, které sdílí s Baldessariho zeleninou, vytváří Kopaszova zelenina prostor pro další a další obrazy, vzpomínky a asociace – kritéria její volby nejsou náhodná. Současně nelze říci, že by se v tomto případě jednalo pouze o fotografickou estetizaci přírody (jako u slavné papriky Edwarda Westona). Pro Kopaszovu zeleninu – stejně jako jeho autorské knihy – je určující to, že je domácí výroby, má vlastní historii a váže se ke konkrétnímu místu. Má v sobě přetlak, který je pro sdělení podstatnější, než zvolený způsob fotografického zpracování.
Hana Buddeus
