Když Motoori Norinaga na přelomu 18. a 19. století rozjímal o velkém díle japonské literatury, románu Příběh prince Gendžiho dvorní dámy Murasaki Shikibu z přelomu prvního a druhého tisíciletí našeho letopočtu, pojmenoval jev, který vešel do dějin japonského myšlení a literatury jako mono no aware. I když se význam fráze v průběhu staletí a pod vlivem interpretací měnil, je mono no aware často charakterizováno v návaznosti na buddhistickou a konfuciánskou tradici jako tesknost či nostalgie nad pomíjivostí jevů, a zároveň i nad tím, že je tato pomíjivost konstantou života.
Americká umělkyně japonského původu Tamiko Kawata se ve své tvorbě často k tradicím své domoviny vztahuje. A s jistou mírou nadsázky by se dalo říci, že právě mono no aware je nečím, co ve své práci přirozeně aktualizuje. V centru její pozornosti často stojí právě pomíjivý, již využitý či recyklovaný materiál: novinový papír, toaletní rolky, karton, plastové pytle. To vše se nestává poslední stanicí neekologicky smýšlející společnosti, ale naopak východiskem, médiem a inspirací rozměrných instalací a objektů. Akumulace, shromažďování a množení materiálů, které již dávno prožily svůj zenit, využívá Kawata jako efektivní nástroj transformace galerijního prostředí i prostředí života.
Recyklace u Kawata však není jenom možností poukázat na environmentální necitlivost společnosti; její praxe není primárně ekologicky aktivistická. Spíše jde o jakýsi personalizovaný přístup ke světu věcí a materiálů, hledání intimního vztahu k něčemu, co již zdánlivě ztratilo svojí hodnotu, k věcem, které ilustrují dočasnost a pomíjivost světa. Díky tomuto přístupu se i rozměrné instalace umělkyně mění na atmosférické a pohlcující prostředí se silným emočním apelem.
Výstava Pokojné místo z galerie Kostka v podobné logice vytváří tiché, meditativní místo; z pohřebiště starých materiálů zde vzniká nový život. Papírový vodopád vystupující do prostoru tvoří jakousi kulisu parafráze domácího japonského krbu, centru rodinného života, domácí pohody, pokojných, společně trávených večerů. Co víc si od mono no aware přát, než možnost se na chviličku se zastavit a být jeho součástí.
—
Tamiko Kawata (1936*) je japonská umělkyně žijící v New Yorku, USA. Studovala sochu na univerzitě Tsukuba v Tokiu.Své práce prezentovala například v Rockland Center for the Arts NY, NoHo Gallery NY, Brown Grotta Arts Chicago, Takano Art Gallery Tokyo and A.I.R. Gallery NY. Je držitelkou několika ocenění a stipendií, jako např. Blue Mountain Center for the Arts Residency Award, Pollock/Krasner Foundation Grant nebo New York Foundation for the Arts. Vytváří zejména sochy a instalace z předmětů každodenní potřeby, zajímají ji environmentální témata.
