Fyzická konfrontace městských bytostí s prapůvodním ne-městem. Díla kriticky postihují vztah přecivilizovaného člověka k naší neobratně vytěsňované matičce přírodě. Práce autorů střední a starší generace, kteří vztahy člověka a otevřené krajiny zkoumali už v období normalizace, a tedy v naprosto odlišných kontextech, doplní díla nejmladší generace. Vladimír Havlík a Michal Kern budou zastoupeni ukázkami svých důležitých prací v přírodě. Novodobí šamani, probuzení v lidech z ulice, k nám promluví skrze rituály Ladislava Vondráka, Matyáše Chocholy a Barbory Kleinhamplové. Instalace a introspektivní performance Terezy Fišerové jsou výzvou ke zkoumání vlastních tělesných možnosti. Štefan Papčo vytváří 3D krajinomalby z použitých kusů horolezeckých stěn, kterými se lze rovněž fyzicky a mentálně postavit. Lucie Sceranková v krajině znovuobjevuje poetické a mytologické významy, které k nám – přes naši civilizační otrlost – z luhů a hájů neustále promlouvají.
Název odkazuje k místu, které je vzdálené a izolované od rozruchu a marnosti odehrávajících se kdesi dole nízko – pod úrovní borovic a kosodřeviny. Průzračná vodní hladina obvykle nezrcadlí nic jiného než úzký prstenec skal a nekonečný modrý prostor. Dostat se k tomu místu, které je ukryto pohledům z úrovně očí, značí překonat vlastní fyzickou námahu a vertikální časoprostor. Obraz, který se nám naskytne, odhalí poklad, který, místo aby byl ukryt pod zemí, se v bezčasí vznáší vysoko nad našimi hlavami.
Cestou vzhůru obvykle zjistíme, co všechno jsme zapomněli doma nebo v horším případě ve vlaku. Bolest v botách, o kterých jsme předtím nevěděli, že je máme na nohou. Nesmyslně sladká limonáda v těžké skleněné láhvi a opalovací krém, který nejspíš zůstal na poličce v koupelně, způsobují fyzická i psychická muka. K tomu všemu se ještě připočítá zklamání z hloučku hlučných turistů, kteří se k vysněnému vrcholu nechali dopravit terénním vozem.
Dávka únavy a rezignace se promíchává s náležitým úžasem a doma zjistíme, že jsme si, kromě spálené kůže a puchýřů, se shora přece jen něco přinesli. V poloprobdělé noci se nám v horečce z úžehu zdají divoké sny. Vyčerpáni se vznášíme nad krajinou a zvířata a rostliny k nám promlouvají babiččiným hlasem. Otec s tváří bodrého medvěda nás blahosklonně snáší do bezpečí. Mapa, za drahé peníze koupená v kiosku, nám sice nahoře byla k ničemu, ale pro nás navždy zůstane důkazem vlastního vítězství.
Dušan Zahoranský