Diskuze proběhla v rámci výstavy Almy Lily Rayner ‘NOBODY LIKES DIRTY GIRLS’ v galerii Oko uragánu.
Moderátorka: Alma Lily Rayner
Přednášející: Daniela Baráčková (umělkyně), Jitka Poláková (ředitelka ProFem) a Alexandra
Machková Fraňková (klinická psycholožka)
Ženy tvoří více než padesát procent obyvatel České republiky. Zeptejte se kterékoliv z nich a možná vám řekne něco o své zkušenosti s diskriminací, sexuálním obtěžováním, pohlavním zneužíváním a dalšími formami násilí. Možná, že pachatel byl člen rodiny, partner, přítel, učitel, kolega, nebo úplně cizí člověk (což je ten nejméně častý případ). Možná se jednalo jen o příhodu, anebo to byla několikaletá záležitost. Pravděpodobně jste se na to nikdy nezeptali, a i kdybyste se zeptali, ta dotyčná žena by vám nejspíš stejně nic neřekla. Dobře totiž ví, že by ji to jen stigmatizovalo, ocitla by se v roli oběti, a vy byste si asi řekli, že si stejně za to alespoň částečně může sama. Život ženy v naší společnosti je i tak dost komplikovaný, tak proč si to ještě dělat horší? A tak mlčíme, jako slušní občané, kteří se do ničeho nepletou. Přesvědčujeme sami sebe, že sexuální násilí je o sexu. Tím pádem je to přece každého soukromá věc, nikoliv společenský a politický problém, jemuž se daří dobře především ve společnosti, která je patriarchální, ale odmítá si to přiznat.
Celá čtvrtina všech žen přitom zažije nějakou formu sexuálního násilí před dovršením osmnácti let. V drtivé většině případů (85%) je pachatel někdo, koho oběť zná – v šestině případů se jedná o incest. Statistická data ale není lehké sesbírat, jelikož to většinou nikdo ani nenahlásí. Je přesto jasné, že sexuální zneužívání není nic výjimečného a je všude kolem nás. V médiích však zneužité ženy vidíte nebo o nich slyšíte, jen když jsou nějak senzačně zavražděny. Nedozvíte se nic o dlouhodobých psychologických a sociálních dopadech zneužívání, s nimiž se potýkají. Pokud to vše překonají, jako dospělé budou dobře vědět, jak být slušnými občany a do ničeho se neplést.
