Vlídná ochota

umělci Jiří Kovanda
místo Národní galerie v Praze – Veletržní palác
tagy kurátorství afekt umělecké instituce V angličtině
ůčinkující Adam Budak, Beatrice Bismarck
kamera David Přílučík
zvuk David Přílučík
střih David Přílučík
kategorie Přednášky
publikováno 24. 3. 2017
jazyk Česky / English
embed link icon

Kurátorství je vždy kolektivní práce, která obsahuje různé podoby vlídnosti. Zahrnuje gesta zvoucí, vybízející a láskyplná, ale také nepřipouštějící pochyby, rozhodující a dominantní. Přednáška, vycházející z praxe Louise Lawlerové, se bude zabývat podmínkami a perspektivami této vlídné ochoty.

Beatrice von Bismarck (1959) je profesorkou dějin umění a vizuálních studií na lipské Hochschule für Grafik und Buchkunst (HGB) a programovou ředitelkou její galerie. Žije v Berlíně a Lipsku. Ústředním prvkem jejího přístupu k práci jsou různé modely kulturní produkce kombinující teorii a praxi. Ve svém současném výzkumu se nejvíce zabývá koncepcí umělecké práce, estetickými, společenskými a politickými možnostmi kurátorství, dopady globalizace na kulturní sféru a funkcemi postmoderního obrazu umělce.. Pracovala v mnoha významných německých institucích a spolupracuje s předními umělci, jakými jsou například Richard Long, Bruce Nauman (1991), Dan Flavin a Jürgen Partenheimer (1993) či Hans-Peter Feldmann (projekt Interarchive 1999/2002). Přednáška k výstavě TŘETÍ MYSL. Jiří Kovanda a (Ne)možnost spolupráce.

související s
Vlídná ochota

Obzory v pohybu - DIPLOMKY AVU 2025

Reportáž věnující se výstavě diplomkových prací studujích AVU v ročníku 2025.
0:55:46

Debata s Fatos Üstek

Přednáška londýnské kurátorky Fatos Üstek organizovaná Centrem pro současné umění Praha.

Are//Athens//Partahhiana

Artyčok.tv in collaboration with Are is bringing a selection of lectures and presentations from the field of contemporary art scene in Greece.
0:52:58
0:28:02

Architektura výstav - Iveta Šalamounová

V instalacích výstav klade důraz na jednoduchost, uměřenost a kompaktnost. Neváhají zařadit i výrazný element nebo znejišťující moment. Podstatné však pro ně zůstává, aby architektura exponáty nepřebíjela, ale aby byla jejich partnerem. Zároveň věří, že způsob instalace může přispět k interpretaci vystavených děl. Stejně tak je pro ně důležité, aby architektura výstavy vznikala ve vzájemném dialogu mezi všemi zúčastněnými aktéry a aktérkami.