Lawrence Weiner (*1942) patřil k oněm třem newyorským tvůrcům, kteří se na konci šedesátých let odvážili formulovat nový typ umění – umění konceptuální. V průběhu šedesátých let ještě vyzkoušel několik způsobů nové artikulace obrazu či objektu nebo tělové akce, ale v roce 1968 již definitivně pochopil, že jeho umění bude programově pouhou jazykovou formulací. Právě zkušenosti s některými instalacemi jej vedly k poznání, že jeho poselství je optimálně artikulovatelné jazykem, což dovoluje vyloučit konkrétní materiálové charakteristiky či danosti a formulovat obecně určitou, tehdy ještě v podstatě materiálovou situaci. Postupně se stali s Robertem Barrym a Sol LeWittem zakladateli nového typu umělecké výpovědi.
Weiner ji poprvé formuloval v knížce Statements (1968) – byly to tehdy procesy nebo jejich rezultáty. Postupně ovšem obohatil své dílo o další verbalizované situace a v průběhu let se od vystavování těchto psaných jazykových formulací propracoval k mnohem komplexnějším možnostem textových instalací. A postupně až dodneška dokázal nacházet pro svá verbalizovaná díla také stále větší škálu nových kontextů – počínaje volbou určitého textu pro konkrétní prostor přes typy písma až po subtilní konotace, prostředkované barvou.
Také pro České Budějovice připravil originální instalaci – jak je od určité doby jeho zvykem, v anglickém originálu i v češtině. To je důkazem, jak dalece mu záleží na komunikaci s divákem, jak jej vnímá jako skutečného partnera.
Weinerovo dílo se postupně od radikální oproštěnosti jazykové formulace proměňuje. Jednou z prvních proměn zároveň charakterizoval i změnu postoje umělce – svým textem, jenž je dílem i novým typem manifestu :
1.Umělec může dílo realizovat.
2. Dílo může být vytvořeno (tj. někým jiným).
3. Dílo nemusí být vůbec vytvořeno.
Všechny možnosti jsou rovnocenné a odpovídají záměru umělce.
Postupem času se přece jen autorovo rozhodování o způsobu prezentace díla stává jeho součástí – a tak se uplatnila i určitá míra estetického zhodnocení, zejména u instalací či kreseb, ale také v jeho jedinečných autorských knihách, provázejících celou tvorbu tohoto umělce, jenž stál na počátku nové tendence, která ovlivnila vlastně celé umění dodnes, i tu nejmladší generaci.
Texty Lawrence Weinera dokáží být intelektuálně provokativní, komické, lyrické i sexy. Vedou linii mezi popisem a metaforou, aniž by se usídlily v jednom z těchto táborů. Jedná se o díla zabývající se nekonečnou mnohotvárností fyzických a kulturních jevů. Pro autora spočívá umění ve vztazích mezi lidskými bytostmi a předměty, stejně jako mezi předměty a jinými předměty ve vztahu k lidským bytostem. Jedná se o koncept založený na materiálech a jejich provázanosti, který tak vysvětluje, proč Weiner na svá díla založená na jazyce odkazuje jako na skulptury.