Kontakt skrze kontaktní kopii

umělci Peter Fabo
místo Entrance Gallery
tagy grafika digitální umění fotografie
ůčinkující Peter Fabo
kamera Jiří Havlíček
zvuk Jiří Havlíček
střih Jiří Havlíček
interview Jiří Havlíček
překlad Adéla Dörnerová
kategorie Reportáže
publikováno 25. 9. 2014
jazyk Česky / English
embed link icon

Výstavu Kontakt skrze kontaktní kopii koncipoval Peter Fabo (1983) jako instalaci propojující několik přístupů a médií do komplexního celku. Jeho záměrem bylo zasadit soubor fotografií do výstavního prostoru tak, aby mezi prostorovými a světelnými charakteristikami daného místa a kompozicí fotografických obrazů docházelo ke kontaktu a propojení. Toho dosáhl tím, že akceptoval a využil aktuální situační podmínky daného místa, které se promítají do způsobu prezentace obrazového materiálu.

Galerie Entrance se nachází v rekonstruované barokní oranžerii – jedná se o jednoduchý prostor, jenž je po celé své délce otevřen pásem oken k jižnímu slunci. Zvláště je-li slunce relativně nízko nad obzorem, rastr okenních rámů se promítá na protější stěnu a výrazným způsobem určuje vizuální atmosféru celého prostoru. Tato ve své podstatě přirozeně fotografická situace nemohla Peteru Fabovi (jenž působí na VŠUP jako asistent ateliéru fotografie) uniknout. Důležité přitom je, že se ji rozhodl aktivně využít a za její pomocí vybudovat další vizuálně významovou rovinu, proměňující a kontextualizující základní rovinu výstavy – soubor fotografií kompozičně členící hlavní stěnu.

Uspořádání obrazového materiálu na stěně tvoří samostatnou vizuální instalaci. Fotografie jako její jednotlivé prvky tematizují specificky fotografické postupy – tj. klasické i experimentální fotografické techniky. Tyto průzkumy média ovšem nejsou jen technickým cvičením, ale slouží k rozvinutí úvahy o povaze fotografického obrazu. Především s ohledem na možnosti konceptualizace „realistického“ fotografického zobrazení. Fotografie objektů a výtvarných kompozic jsou tak zároveň i jejich vizuálními interpretacemi.
Vizuálně interpretativní postupy pak pokračují prací se světelnými podmínkami prostoru. Přirozené světlo vstupující okny je uchopeno jako další aktivní komponent. Okenní tabule jsou různým způsobem zakryty nebo šablonami upraveny tak, aby působily jako specifický projektor a promítaly na vystavená díla další světelně geometrickou strukturu, která proměnlivým způsobem (v závislosti na pohybu slunce) doplňuje a zároveň narušuje primární obrazovou kompozici.

Peter Fabo tak v této instalaci vystupuje ve dvojí roli – jako fotograf a jako konceptuálně minimalistický umělec. Onu konceptuální, ale přitom velice senzuální rovinu své tvorbu dokáže přitom ještě posunout na další úroveň, neboť celá instalace s „projekcí přirozeného světla“ je svého druhu prostorovou metafotografickou situací.

Kamil Nábělek

související s
Kontakt skrze kontaktní kopii

0:04:28

Ti, kteří raději kopřivy

V roce 1966 reagovala brněnská umělkyně Marie Filippovová na román Ti, kteří raději kopřivy klasika japonské literatury Džuničiró Tanizakiho. Zajímala se v tuto dobu intenzivně o japonskou kaligrafii a východní kulturu. Je tedy přirozené, že když roku 1965 vyšel tento román v překladu Vlasty Hilské, sáhla po něm i ona.
0:09:16

SPLAVI 2024 – Zakopnutí místo navigace

Výstava v rámci festivalu současné ilustrace a krásné knihy SPLAVI se v jádru odvíjí od motta „zakopnutí místo navigace“. Přibližuje proces pomalého hledání směru, nejisté tempo vývoje a nacházení odpovědí na otázky, které si mnohdy klademe až cestou.
0:09:40

Nové realismy

Cílem výstavy je obsáhnout moderní realistické projevy uvedeného časového období se zohledněním etnických menšin a solitérních autorů v hranicích někdejšího Československa a zároveň nabídnout alternativní pohled na dosud zažité vnímání modernity ve výtvarné kultuře sledovaného období.
0:05:50

Motýl naděje

Jiří Thýn je vizuální umělec, u nějž můžeme říct, že jeho primárním vyjadřovacím prostředkem je fotografie. Médium podrobuje neustálému zkoumání a přehodnocování, často jak v konceptuální, tak v intuitivnější rovině.
0:04:01

Romantic Stories

Filip recykluje dávno zapomenuté, modernou odvrhnuté a postmodernou na chvíli vybuzené, ornamenty, fragmenty ornamentů, někdy i znaků, z gotiky a baroka. Ctí jistou kontinuitu lidské a umělecké existence, a nebojí se k tomu ve své tvorbě přiznat. Akcent na drobný detail, který má ovšem zásadní obsahový význam, bývá v souladném kontrastu s plochou; ta sama je však svým ztvárněním evokací na barokní malbu, na informelní povrch, ornamentální strukturu či konceptuální objekt.
0:06:08