Výstavu Kontakt skrze kontaktní kopii koncipoval Peter Fabo (1983) jako instalaci propojující několik přístupů a médií do komplexního celku. Jeho záměrem bylo zasadit soubor fotografií do výstavního prostoru tak, aby mezi prostorovými a světelnými charakteristikami daného místa a kompozicí fotografických obrazů docházelo ke kontaktu a propojení. Toho dosáhl tím, že akceptoval a využil aktuální situační podmínky daného místa, které se promítají do způsobu prezentace obrazového materiálu.
Galerie Entrance se nachází v rekonstruované barokní oranžerii – jedná se o jednoduchý prostor, jenž je po celé své délce otevřen pásem oken k jižnímu slunci. Zvláště je-li slunce relativně nízko nad obzorem, rastr okenních rámů se promítá na protější stěnu a výrazným způsobem určuje vizuální atmosféru celého prostoru. Tato ve své podstatě přirozeně fotografická situace nemohla Peteru Fabovi (jenž působí na VŠUP jako asistent ateliéru fotografie) uniknout. Důležité přitom je, že se ji rozhodl aktivně využít a za její pomocí vybudovat další vizuálně významovou rovinu, proměňující a kontextualizující základní rovinu výstavy – soubor fotografií kompozičně členící hlavní stěnu.
Uspořádání obrazového materiálu na stěně tvoří samostatnou vizuální instalaci. Fotografie jako její jednotlivé prvky tematizují specificky fotografické postupy – tj. klasické i experimentální fotografické techniky. Tyto průzkumy média ovšem nejsou jen technickým cvičením, ale slouží k rozvinutí úvahy o povaze fotografického obrazu. Především s ohledem na možnosti konceptualizace „realistického“ fotografického zobrazení. Fotografie objektů a výtvarných kompozic jsou tak zároveň i jejich vizuálními interpretacemi.
Vizuálně interpretativní postupy pak pokračují prací se světelnými podmínkami prostoru. Přirozené světlo vstupující okny je uchopeno jako další aktivní komponent. Okenní tabule jsou různým způsobem zakryty nebo šablonami upraveny tak, aby působily jako specifický projektor a promítaly na vystavená díla další světelně geometrickou strukturu, která proměnlivým způsobem (v závislosti na pohybu slunce) doplňuje a zároveň narušuje primární obrazovou kompozici.
Peter Fabo tak v této instalaci vystupuje ve dvojí roli – jako fotograf a jako konceptuálně minimalistický umělec. Onu konceptuální, ale přitom velice senzuální rovinu své tvorbu dokáže přitom ještě posunout na další úroveň, neboť celá instalace s „projekcí přirozeného světla“ je svého druhu prostorovou metafotografickou situací.
Kamil Nábělek
