Jan Boháč je v současné době studentem doktorandského studia v Ateliéru sochařství Edith Jeřábkové a Dominika Langa na pražské UMPRUM. V tomto ateliéru absolvoval i své předešlé umělecké vzdělání a svoji diplomovou práci vystavil v roce 2015 v Galerii Kostka. V tomto projektu, nazvaném Hlášení Šeherezádina bratra, se Boháč zabýval tématy komunikace, řeči, sdělení a možnosti porozumění. Jsou to témata, jež dlouhodobě prostupují jeho tvorbou a jsou propojená s jeho povoláním záchranáře a operátora tísňové linky. Samotný Šeherezádin bratr v autorově závěrečné práci fungoval jako metafora člověka, volajícího na záchrannou linku, jež líčí dění okolo sebe.
Další projekt, který se přímo opíral o autorovy zkušenosti z jeho pracovního prostředí, byla výstava Můžu? (2017), realizovaná v Galerii UM. Velká prostorová instalace, skrze níž se návštěvníci výstavy mohli pohybovat, abstrahovaně přibližovala moment rozhodnutí, ve kterém se operátor tísňové linky ocitá v momentě, když se ho volající dožaduje svolení či souhlasu. Tento projekt tak poukazoval na mizející hranici mezi pomocí a manipulací. Jako doprovodný program k výstavě pak proběhla lekce první pomoci, realizovaná přímo v galerii. Přeneseně se téma tísňové linky objevilo také v projektu Tranzitdispečink, který v roce 2015 vyhrál studentskou soutěž iniciativy tranzitdisplay. Boháč, spolu s dalšími autory projektu Barborou Fastrovou, Pavlem Jestřábem a Annou Ročňovou, na několik dní v části galerie tranzitdisplay zprovoznili umělecký dispečink, kam kunsthistorikům a teoretikům umění mohla volat široká veřejnost s otázkami týkajícími se aktuálních výstav v galerii, potažmo umění obecně.
V roce 2018 představil Boháč společně s Jonášem Richterem v Galerii Pragovka projekt Silné a slabé karty. Rozlehlé objekty, jako meč a terč, symbolizující boj, opět vyzývaly návštěvníky do vstupu přímo dovnitř instalace. Paradoxně zrovna meč skýtal úkryt a nabízel tak klidné místo pro přehodnocení východisek jedince. Instalace tak tematizovala palčivé téma rozpolcení a polarizace společnosti a vybízela k promyšlenému jednání s odstupem. S Richterem Boháč spolupracoval také rok předtím na výstavě Melodram v GAMU, kde ještě s Jakubem Červenkou vytvořili site-specific instalaci, pro jejíž vnímání byl opět zásadní pohyb diváka skrze dílo samotné.
Jan Boháč dále připravil samostatné výstavy pro Galerii Entrance (Věčný oheň. Smutný kuchař. Clona., 2014), Galerii Jelení (Dámské a Pánské oddělení, 2014), žižkovské Atrium (Nákaza, 2017) a zúčastnil se řady skupinových výstav v Česku i v zahraničí.
Natálie Drtinová
