Imaginace digitality

místo AVU v Praze
tagy technologie poezie literatura digitální platformy
ůčinkující Richard Kitta, Palo Fabuš, Václav Janoščík, Zuzana Husárová, Luboš Svoboda
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
kategorie Přednášky
publikováno 4. 5. 2018
jazyk Česky / English
embed link icon

Digitální prostředí, ve kterém žijeme, již prostupuje téměř všechna místa a časy našeho výskytu, podmiňuje téměř všechny úrovně našeho praktického jednání a myšlení. Existující odpovědi na otázku, jak o něm mluvit, jak mluvit o digitalitě, jsou však doposud buď neohrabaně překomplikované, takže situaci spíš dál komplikují, anebo jsou unyle nekritické, když jenom reprodukují různá klišé. Z většiny dosavadních pokusů reflektovat digitální techniku v poezii, literatuře vůbec, ale i v literární teorii se zdá, jakoby se autoři soustředili na digitalitu imaginace spíše než na imaginaci digitality. Jakoby úsilí vyrovnat s tím, co je na digitalitě nové, muselo zahrnovat explicitní použití digitální techniky nebo jejich tropů. Uvěříme-li však, že o digitalitě lze mluvit a že ji lze myslet i bez jejího přímočarého ztělesnění, můžeme se ptát, jak by vypadala imaginace digitality. Do debaty kolem této otázky byl pozván básník Luboš Svoboda, básnířka a teoretička Zuzana Husárová, básník a teoretik Richard Kitta a teoretik médií Palo Fabuš.

související s
Imaginace digitality

0:06:02

Pustina

Díla prezentovaná na výstavě chápou pustinu nikoli jako stav prázdnoty, ale jako dynamický proces. Neusilují o jednoznačné pojmenování, ale spíše o naslouchání tomu, co přetrvává po ztrátě smyslu – ať už ve vysychajících vztazích, drolících se strukturách nebo ve zploštělém jazyce současných médií.
0:03:34

CHTĚL BYCH VSTUPOVAT DO BÁSNĚ JAKO DO SUPERMARKETU

Myslel jsem na to tři roky. A pak jsem si s tím začal hrát a došlo mi, že bych sbírku neměl sníst celou, ale spíše ji pomalu okusovat v touze se dobrat jejího fragmentárního jádra.
0:04:28

Ti, kteří raději kopřivy

V roce 1966 reagovala brněnská umělkyně Marie Filippovová na román Ti, kteří raději kopřivy klasika japonské literatury Džuničiró Tanizakiho. Zajímala se v tuto dobu intenzivně o japonskou kaligrafii a východní kulturu. Je tedy přirozené, že když roku 1965 vyšel tento román v překladu Vlasty Hilské, sáhla po něm i ona.

Andrea Průchová Hrůzová

Profil Andrey Průchové Hrůzové nabízí alespoň částečný vhled do šíře jejího profesního působení, ve kterém se zabývá především vztahem vizuality, rasy, kultury a paměti. 

“Kde si včera bol?” aneb umění jako alibi

Na základě svého občanského práva odmítáme nadále vypovídat. Odmítáme se před vámi svlékat pomalu i z kůže a vysvětlovat, nebo snad dokonce ospravedlňovat svoje činy. Nenecháme si od vás vnutit myšlenku, že naší motivací k tomu, dělat cokoli z toho co děláme (konkrétně; vstupovat do veřejného prostoru určitým způsobem) je nějaké metafyzické dobro či bonum honestum. Stejně tak není naše činnost projevem vlastní dobré vůle, protože na dobrou vůli, obecné blaho a veřejný pořádek vám s veškerou pokorou kašlem.