Imaginace digitality

místo AVU v Praze
tagy technologie poezie literatura digitální platformy
ůčinkující Richard Kitta, Palo Fabuš, Václav Janoščík, Zuzana Husárová, Luboš Svoboda
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
kategorie Přednášky
publikováno 4. 5. 2018
jazyk Česky / English
embed link icon

Digitální prostředí, ve kterém žijeme, již prostupuje téměř všechna místa a časy našeho výskytu, podmiňuje téměř všechny úrovně našeho praktického jednání a myšlení. Existující odpovědi na otázku, jak o něm mluvit, jak mluvit o digitalitě, jsou však doposud buď neohrabaně překomplikované, takže situaci spíš dál komplikují, anebo jsou unyle nekritické, když jenom reprodukují různá klišé. Z většiny dosavadních pokusů reflektovat digitální techniku v poezii, literatuře vůbec, ale i v literární teorii se zdá, jakoby se autoři soustředili na digitalitu imaginace spíše než na imaginaci digitality. Jakoby úsilí vyrovnat s tím, co je na digitalitě nové, muselo zahrnovat explicitní použití digitální techniky nebo jejich tropů. Uvěříme-li však, že o digitalitě lze mluvit a že ji lze myslet i bez jejího přímočarého ztělesnění, můžeme se ptát, jak by vypadala imaginace digitality. Do debaty kolem této otázky byl pozván básník Luboš Svoboda, básnířka a teoretička Zuzana Husárová, básník a teoretik Richard Kitta a teoretik médií Palo Fabuš.

související s
Imaginace digitality

0:03:34

CHTĚL BYCH VSTUPOVAT DO BÁSNĚ JAKO DO SUPERMARKETU

Myslel jsem na to tři roky. A pak jsem si s tím začal hrát a došlo mi, že bych sbírku neměl sníst celou, ale spíše ji pomalu okusovat v touze se dobrat jejího fragmentárního jádra.
0:20:10

Zastávka 01 | Lukáš Prokop

Díla Lukáše Prokopa se vymykají jednoduchým kategorizacím, neboť je jim vlastní oscilace mezi různými médii: subtilně spojuje práci s videem, grafikou, objektem, fotografií, textilem, psaním nebo digitálním tiskem. Aktivním zapojením technologických kreativních procesů do tvorby Prokop taktéž záměrně problematizuje i svou autorskou roli jako výhradního producenta uměleckého obsahu/díla.

Chalupecký ve světě

Jaký je smysl umění? Mění se tento smysl, překračujeme-li hranice států a politických systémů? A co se stane, jestliže umění překročí hranice svých vlastních definic?
Na tyto i další otázky se pokusilo hledat odpovědi mezinárodní on-line sympozium s názvem Chalupecký ve světě, které zorganizovala Společnost Jindřicha Chalupeckého.
0:04:28

Ti, kteří raději kopřivy

V roce 1966 reagovala brněnská umělkyně Marie Filippovová na román Ti, kteří raději kopřivy klasika japonské literatury Džuničiró Tanizakiho. Zajímala se v tuto dobu intenzivně o japonskou kaligrafii a východní kulturu. Je tedy přirozené, že když roku 1965 vyšel tento román v překladu Vlasty Hilské, sáhla po něm i ona.

Paulina Olowska Artist Talk

V praxi Pauliny Olowské zaujímá průmysl, volný čas a socialistická symbolika stejný vizuální a kulturní prostor. Její realistické obrazy, kresby a koláže si vypůjčují snímky z východní Evropy a americké populární kultury a vytvářejí interkulturní odkaz, který je patrný v celé její praxi, přičemž se zabývá koncepty konzumu, feminismu a designu. Vizuální podoba ženských témat je stejně důležitá jako historické vzpomínky, které se plynule prolínají do jejích koláží a maleb.
0:06:59