Hranaté stoly 03 - Nemám rád slovo dokument, je to film

místo AVU v Praze
tagy dokumentární strategie portrét
ůčinkující Martin Dostál, Jiří Ptáček
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Jiří Ptáček
playlisty Hranaté stoly
kategorie Pořady
publikováno 4. 4. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Třetí kritický rozhovor z cyklu Hranaté stoly na aktuální témata české výtvarné kultury. Tentokrát s kurátorem a režisérem Martinem Dostálem o filmu Jmenuji se Jiří David.

související s
Hranaté stoly 03 - Nemám rád slovo dokument, je to film

Nejžlutější slunce

Co může být důležitějšího, než se dozvídat o problémech světa? Vidět je. Dokázat je najít, zvnitřnit a tedy na ně reagovat. Michal Blecha nás svým filmem přivádí do zchátralé továrny na výrobu a zpracování filmu ve východoberlínské části Köpenick. Vybydlenost svědčí o zániku, komentáře o nelidských podmínkách pracujících. Dovolí vám rukavice z vazelíny nebo cáry kůže visící z konečků prstů podlehnout nostalgii ztracených zlatých časů analogového filmu?
0:06:08

Poesie tisku

Retrospektiva Poesie tisku je první obsáhlá výstava, která představí dílo švýcarské umělkyně Silvie Billeter včetně význačného cyklu Hledat Petrkov (1992–2010). Autorčiny grafiky budou představeny v dialogu s tvorbou jejích souputníků*ic z okruhu vyučujících i studentstva AVU i UMPRUM.

Něžné informační boje

Umělecko-výzkumný projekt se zabývá rolí protestního obrazu a jeho možného působení na reálné sociální, politické i ekonomické změny. Skrze jednotlivé výstupy nabízí vícero perspektiv na užití obrazové, či audiovizuální dokumentace jako možného emancipačního nástroje lidu.

Distressed

Název „Distressed“ odkazuje nejen k zoufalým pracovním podmínkám a ke kondici jejich pracovnic, ale možná i k samotnému produktu textilních továren, žádaných a módních „distressed denim”. Jde o džíny, které mají vypadat opotřebovaně a obnošeně. Jakoby v nějaké zvrácené logice lidé v bohatších zemích, ze kterých byly textilní fabriky vypuzeny soutěží o cenu práce, nosí roztrhané džíny. Nevědomě tak ukazují pravou povahu podmínek jejich výroby. Jakoby to byly transparenty zbídačených, zavěšené na nahá těla narcisů té bohatší části světa.

KRÁTKÝ FILM (doplněná verze)

Když v roce 1990 podal Jan Knoflíček, bývalý ekonomický náměstek Ústředního ředitelství Československého filmu, návrh na transformaci podniku na akciovou společnost, byl jeho projekt schválen, ačkoliv vykazoval fatální nedostatky ‒ neobsahoval soupis majetku ani způsob nakládání s výrobními právy.
Akciová společnost Krátký film se v nových tržních podmínkách nedokázala prosadit. Koncem 90. let přesáhly její dluhy 400 milionů korun a filmovou výrobu se už nepodařilo oživit.