Uvádíme pásmo programů, které v roce 2002 pro žákyně a žáky speciální školy v Ústí nad Labem připravila Keiko Sei se skupinou kolegů a přátel. Většinu stopáže natočili sami žáci jako součást hry, zaměřené na podporu jejich tvůrčího potenciálu a lidského i občanského sebeuvědomování.
Samotné zaměření programu na institut tzv.speciální školy je typickým příkladem politického rozměru práce Keiko Sei. Žáky těchto škol byly často děti romského původu, z chudých rodin či se sociálními problémy, přičemž zařazení do speciální školy tyto děti – už tak znevýhodněné – dál stigmatizovalo.
Autorka: Keiko Sei
Účinkovali a spolupracovali:
Kateřina Svitalská, David Adamec, Michael Bielický, Gabina Bukovinská, Filip Cenek, Jakub Deml, Jiří Havlíček, Alena Heneberková, Martin Kolář, Petr Mička, Rena Milgrom, Rolf Pixley, Pavel Pražák, Marcel Svitavský, Martin Zet, žáci speciální školy v Ústí nad Labem
Střih: Jana Francová
Digitalizace VHS: VVP AVU
Video je redakčně kráceno
Děkujeme Keiko Sei za laskavé poskytnutí materiálu VVP AVU.
Kurátorky tohoto dílu rubriky: Zuzana Krišková, Sláva Sobotovičová (VVP AVU)
Na návštěvu v Ústí s Keiko jsem zapomněl. Dívám se na záznamy a ani tak si nemůžu pořádně vzpomenout, co jsme tam dělali. Byli jsme v sadu, Keiko seděla na židli, kolem kvetly jabloně. Na židli jsme se střídali se žáky. Ptali jsme se a odpovídali. Jak je ale možné, že z učebny je takováto dokumentace? Dal bych ruku do ohně za to, že Keiko trvala na tom, že ji nesmí nikdo točit… toto asi byla výjimečná situace. Děti – a to je to jediné, na co se teď jasně rozpomínám – tam byly bez perspektiv. Když jsme se s nimi bavili o budoucnosti, tak si z nich nikdo nedělal žádné iluze. Největší snivci kluci řekli, že budou fotbalisti , dívky, že se chtějí co nejdřív vdát. Paní učitelka nám vysvětlila, že ty, kterým se to nepodaří, nejspíš čeká ulice.
Martin Zet
Keiko Sei je autorka textů, kurátorka a mediální aktivistka. Před odjezdem do východní Evropy (1988) v Japonsku vedla nezávislou organizaci zaměřenou na video a video art. Po přesídlení do východní Evropy (Rumunsko, ČR) se zabývala studiem médií, podporou jejich nezávislosti a spolupracovala s nezávislými mediálními aktivisty, novináři a umělci, kteří se spolupodíleli na změnách ve východní Evropě. Spolupracovala s Ateliérem nových médií AVU a působila na FaVU. V práci v oblasti médií a mediálního aktivismu pokračovala v období po rozpadu Jugoslávie, v regionu Střední Asie a na Kavkaze. Na základě pozvání od barmských aktivistů se rozhodla vrátit do Asie, kde působí dodnes. V Barmě (Myanmar) pomáhala organizovat filmové vzdělávací programy a spoluzaložila první filmový festival – Wattan Film Festival. Svou prací zviditelňuje kreativní aktivismus a to prostřednictvím nejrůznějších výzkumných a uměleckých projektů, textů, vzdělávání a organizaci workshopů.
Vít Havránek
V rubrice Okno do videoarchivu VVP AVU pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce z videoarchivu VVP AVU. Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.
