Radek Pilař, Flare Up, 1991

umělci Radek Pilař
kurátor Sláva Sobotovičová, Terezie Nekvindová
místo Česká republika
tagy televize psychedelie animace
kategorie Videoarchiv VVP AVU
publikováno 26. 6. 2017
délka 0:03:39
jazyk Česky / English
embed link icon

V hodině pravdy slibovala pravda videa, nového média, službu pravdě. Videoart se zrodil z boje proti lži, proti zneužití média, které vlezlo do bytů a vzduchem posílá své vize o životě z umělých hmot v lesku reflektorů, o odlidštění všeho konání ve jménu politiky nebo kšeftu.
(úryvek z textu Radka Pilaře Viva video, video viva v katalogu výstavy Video Art '94, Příroda v pohybu, Mánes, Praha 1994, s. 4)

Radek Pilař (1931–1993) byl český umělec. Je nepřehlédnutelnou postavou dějin výtvarné, televizní a divadelní tvorby druhé poloviny dvacátého století, v 80. a 90. letech dvacátého století byl klíčovým průkopníkem videoartu v Československu. V letech 1950–1955 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v malířské škole Vlastimila Rady a postupy z malby (kolážování, vrstvení, hry s kompozicí pomocí konstelací barevných ploch, kombinace abstraktních a zobrazivých prvků) s oblibou uplatňoval i při svých experimentech s médiem videa.
Vedle výrazné kariéry na poli malby, grafiky a scénické tvorby známé hlavně odborné veřejnosti se proslavil i mezi nejširším publikem jako autor ikonických a dodnes oblíbených televizních animací pro děti, například znělkou Večerníčku a seriálem kreslených pohádek o Rumcajsovi.

Video Flare Up z roku 1991 je metaforickým obrazem lidského hemžení, konfliktů a zkázy. Moralistické vyznění snímku podporují centrální kompozice (například ústřední motiv portrétu panenky může připomínat náboženskou ikonografii), doslovné symboly (vojenské šiky, krev, převrácení krucifixu, plamen požírající figurky) a historické materiály (Bachova hudba). Formalizující postupy, například dodatečná polarizace barevnosti nasnímaných záběrů nebo kaleidoskopické abstraktní kompozice lze chápat jako náznak snahy o odstup a hledání naděje v perspektivě, kterou nabízí umění.
Celé dílo je postaveno na principu koláže, jednak obrazů vrstvených přes sebe, ale i hudebních skladeb Johanna Sebastiana Bacha a Ireny a Vojtěcha Havlových, kteří se objevují i v záběrech. S jejich hudbou Pilař nezachází nijak pietně –vytrhává části a prolíná jednu skladbu do jiné.
Pilařovy videa i texty, jak je patrné z úvodního citátu, vycházejí z teze, že videoart má bránit pravdu a humanismus proti lži televizního média.
Konstelace médií ve světě se od dob vzniku snímku razantně změnila. Televizi lze považovat za zastarávající formát, který téměř ze dne na den ztratil svůj monopol na mediální moc. Publikování tohoto snímku chápeme jako historický pohled na práci s videem vypovídající o své době, jednak pokud jde o technologické možnosti a estetiku, ale i politické ambice.
-ss-

hudba: Johann Sebastian Bach, Milan Kymlička, Irena a Vojtěch Havlovi
  animace: Martin Hřebačka
  střih: Iva Valterson, Martin Hřebačka
  námět, režie: Radek Pilař
Snímek byl natočen technologií betaMax.

děkujeme Adéle Komrzý a dědicům za poskytnutí prací Radka Pilaře videoarchivu VVP AVU.

související s
Radek Pilař, Flare Up, 1991

0:07:50

PAF Olomouc 2024

23. ročník mezinárodní Přehlídky filmové animace a současného umění PAF Olomouc zastřešilo téma Deníky. Ty mohou být dialogem s technologií, kdy se proměna myšlení odehrává na základě doteků klávesnic, psacích strojů, záznamů na kameru nebo diktafon. Jako každý rok se v rámci festivalu konalo také vyhlášení soutěže Jiné vize, mapující současnou podobu pohyblivého obrazu v ČR.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.

Protokol

Jak zapsat nesdělitelné?
Záznam o prožitém.
Jak tento zápis převést zpětně do obrazu?
Dům jako uzavřený palouk, v němž se odehrávají děje.
To, co nelze nikdy ověřit, bude navždy tím, co zůstane.
Vejít a vidět.
Skutečnou historií, nikdy nenapsanou událostí, mrtvým úhlem, slepou skvrnou.
Diskurz sítě.