Constant Dullaart

umělci Constant Dullaart
místo Berlin
tagy V angličtině postinternet
ůčinkující Constant Dullaart
kamera František Zachoval
střih Sikora Erik
interview František Zachoval
kategorie Profily
publikováno 12. 6. 2011
jazyk Česky / English
embed link icon

Constant Dullaart je umělec, kurátor a výzkumník, který ve své tvorbě využívá mnoho postupů a forem. Svými drobnými intervencemi atakuje výrazové klišé Internetu, který jinak považuje za velice vlivné médium a hybatele společnosti, politiky a kultury. 

V interview autor přiblíží jednu ze zásadních prací od ubermorgen.com, která je ideovým prototypem pro nově formující se myšlenkový proud „post-internet“. Constant stojí za projekty, jako jsou therevolvinginternet.com, thesleepinginternet.com, baselitz.org nebo hamburgerbahnhof.com. V příspěvku dále vysvětlí pozadí projektů YouTube as a Sculpture a Ztilesab. Práce autora je možné vysvětlovat jako provokace a recyklace reprodukcí naší společnosti. Ve vizuální řeči je často hledána pravda, „Wahrheit“, což je ta identická pravda jako v koncepci Anti-Philosophie od Borise Groyse.

související s
Constant Dullaart

0:59:15

Umění a právo v digitálním světě – audio záznam přednášky

Jak funguje autorské právo na internetu? Jak chránit vlastní tvorbu v on-line prostředí? A jak naopak správně pracovat s materiálem nalezeným na internetu?

Pro(s)thetic Dialogues

Pro(s)thetic dialogues je spíš záznamem divadelní performance odehrávající se na desktopu počítače. Lidský operátor zde vytváří podmínky pro zkoumání performativnosti filosofické zombie poskládané z neuronových sítí.

International Conference Art criticism 2.0

The privileged places of art-critical exposure – catalogue essay, curatorial remarks, broadsheet review, glossy art magazine article, academic research paper, art-historical monograph, and their online versions – have been challenged by new means of accessing the art-critical discourse (‘joining the debate’): blog entry, tweet, youtube video, facebook status/comment.

Documenting the Present

The “documentary turn” has often been mentioned in debates surrounding the art of the last two decades. Is it possible to describe the ways in which this turn has influenced contemporary photography? How has our perception of documentary changed in the age of smartphones, social media, and youtube?