Zach Blas

umělci Zach Blas
místo USA
tagy technologie V angličtině postinternet algoritmus
režie Dalibor Knapp
ůčinkující Zach Blas
kamera Dalibor Knapp
zvuk Dalibor Knapp
střih Dalibor Knapp
interview Dalibor Knapp
kategorie Profily
publikováno 23. 1. 2019
jazyk Česky / English
embed link icon

Zach Blas, americký umělec, spisovatel a filmař se ve své tvorbě zabývá tématy jako je politika, současné technologie, či queer teorie. V rámci své umělecké produkce se pohybuje od teoretického bádání přes konceptualismus a performance až po sci-fi.

Blas se dlouhodobě zaobírá internetem a informačními technologiemi a tím, jak jsou tyto prostředky používány ke sledování či řízení jednotlivců a společnosti. Už v jeho raných dílech jako je například Video Mummy (2004) nebo Photocopies (2004) lze vidět zaměření na média, jejich zachycení a abstrahování lidského těla. Tyto témata naplno řeší v jeho novějších dílech jako jsou Face Cages (2013-2016) nebo Facial Weaponization Suite (2011-2014).

V roce 2017 měl Blas rozsáhlou výstavu Contra-Inernet v londýnské Gasworks Gallery. Kritizoval v ní hegemonii internetu, jeho všudypřítomnost a to, že se stal hlavním nástrojem zrychleného kapitalismu posledních let. Součástí expozice byl i snímek Jubilee 2033, který odkazuje na scény queer-punkového filmu Jubilee Dereka Jarmana (1978). Dějová linie sleduje filosofku Ayn Rand a její kolektiv na LCD tripu, ve kterém cestují do dystopické budoucnosti. V rozpadajícím se Silicon Valley jsou svědky omnipotentního internetu, revolt a poprav elity Silicon Valley. V roce 2018 byl tento snímek nominován na Teddy Award za Nejlepší krátký film v rámci Berlínského mezinárodního filmového festivalu. Tématem contra-internetu, tedy možnosti nalezení lépe konfigurované sítě, která nebude mít totalitární prvky, se zabývá i ve stejnojmeném článku, publikovaném v e-flux žurnálu číslo 74.

Queer teorií se Blas zabýval primárně v rozsáhlém projektu Queer Technologies (2007-2015), který byl koncipovaný jako organizace pro výrobu kritických programů a technologických nástrojů. Podobně jako většina Blasovy tvorby, i tento projekt nabízel spíše skeptický pohled na současnou technologii; konkrétně byl zaměřený na kritiku jejích heteronormativních, kapitalistických a vojenských východisek. Produkty Queer Technologies byly běžně představeny skrze Disingenuous Bar – dystopickou parafrázi Apple Genius Baru.

Od roku 2015 vyučuje Blas na Goldsmiths v Londýně. Jeho kurzy jsou zaměřeny na queer a feministickou technovědu, estetiku a politiku tváře, umění dozoru a (post)internet. Na pomezí jeho akademické a umělecké činnosti se nachází jeho performativní přednášky, jako například Metric Mysticism (2017-2018), ve které dále rozvíjel témata předestřená v projektu Contra-Internet.

Natálie Drtinová

grafika ve videu: Zdeněk Růžička
natáčení se uskutečnilo díky spolupráci s festivalem PAF Olomouc

související s
Zach Blas

Interfaces 01: Metrická imaginace

S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?
0:04:44

Projekt: Dress Code

Výstava nahlížela oděv jako vrstevnatý fenomén – každodenní potřebu, nositele identity i záznam společenských, ekologických a ekonomických proměn.

Metabolické modulace

Nástroje obrazové a zvukové postprodukce, 3D modelovací software a generativní algoritmy se staly natolik samozřejmou součástí naší zkušenosti, že si jejich přítomnost často ani neuvědomujeme. Přitom se tu s (technickým) obrazem děje cosi zásadního – postupně se vzdaluje své reprezentační funkci, přestává být obrazem „něčeho“, nebo záznamem či jakkoli pokřiveným „odrazem“ předobrazové skutečnosti. Namísto toho vytváří skutečnost vlastní, která se daleko za okrajem obrazovky slévá v jedno se světem, který jsme skrze obraz kdysi doufali nahlédnout.
0:06:02

Pustina

Díla prezentovaná na výstavě chápou pustinu nikoli jako stav prázdnoty, ale jako dynamický proces. Neusilují o jednoznačné pojmenování, ale spíše o naslouchání tomu, co přetrvává po ztrátě smyslu – ať už ve vysychajících vztazích, drolících se strukturách nebo ve zploštělém jazyce současných médií.

International Conference Art criticism 2.0

The privileged places of art-critical exposure – catalogue essay, curatorial remarks, broadsheet review, glossy art magazine article, academic research paper, art-historical monograph, and their online versions – have been challenged by new means of accessing the art-critical discourse (‘joining the debate’): blog entry, tweet, youtube video, facebook status/comment.
0:04:19