Zach Blas

umělci Zach Blas
místo USA
tagy technologie V angličtině postinternet algoritmus
režie Dalibor Knapp
ůčinkující Zach Blas
kamera Dalibor Knapp
zvuk Dalibor Knapp
střih Dalibor Knapp
interview Dalibor Knapp
kategorie Profily
publikováno 23. 1. 2019
jazyk Česky / English
embed link icon

Zach Blas, americký umělec, spisovatel a filmař se ve své tvorbě zabývá tématy jako je politika, současné technologie, či queer teorie. V rámci své umělecké produkce se pohybuje od teoretického bádání přes konceptualismus a performance až po sci-fi.

Blas se dlouhodobě zaobírá internetem a informačními technologiemi a tím, jak jsou tyto prostředky používány ke sledování či řízení jednotlivců a společnosti. Už v jeho raných dílech jako je například Video Mummy (2004) nebo Photocopies (2004) lze vidět zaměření na média, jejich zachycení a abstrahování lidského těla. Tyto témata naplno řeší v jeho novějších dílech jako jsou Face Cages (2013-2016) nebo Facial Weaponization Suite (2011-2014).

V roce 2017 měl Blas rozsáhlou výstavu Contra-Inernet v londýnské Gasworks Gallery. Kritizoval v ní hegemonii internetu, jeho všudypřítomnost a to, že se stal hlavním nástrojem zrychleného kapitalismu posledních let. Součástí expozice byl i snímek Jubilee 2033, který odkazuje na scény queer-punkového filmu Jubilee Dereka Jarmana (1978). Dějová linie sleduje filosofku Ayn Rand a její kolektiv na LCD tripu, ve kterém cestují do dystopické budoucnosti. V rozpadajícím se Silicon Valley jsou svědky omnipotentního internetu, revolt a poprav elity Silicon Valley. V roce 2018 byl tento snímek nominován na Teddy Award za Nejlepší krátký film v rámci Berlínského mezinárodního filmového festivalu. Tématem contra-internetu, tedy možnosti nalezení lépe konfigurované sítě, která nebude mít totalitární prvky, se zabývá i ve stejnojmeném článku, publikovaném v e-flux žurnálu číslo 74.

Queer teorií se Blas zabýval primárně v rozsáhlém projektu Queer Technologies (2007-2015), který byl koncipovaný jako organizace pro výrobu kritických programů a technologických nástrojů. Podobně jako většina Blasovy tvorby, i tento projekt nabízel spíše skeptický pohled na současnou technologii; konkrétně byl zaměřený na kritiku jejích heteronormativních, kapitalistických a vojenských východisek. Produkty Queer Technologies byly běžně představeny skrze Disingenuous Bar – dystopickou parafrázi Apple Genius Baru.

Od roku 2015 vyučuje Blas na Goldsmiths v Londýně. Jeho kurzy jsou zaměřeny na queer a feministickou technovědu, estetiku a politiku tváře, umění dozoru a (post)internet. Na pomezí jeho akademické a umělecké činnosti se nachází jeho performativní přednášky, jako například Metric Mysticism (2017-2018), ve které dále rozvíjel témata předestřená v projektu Contra-Internet.

Natálie Drtinová

grafika ve videu: Zdeněk Růžička
natáčení se uskutečnilo díky spolupráci s festivalem PAF Olomouc

související s
Zach Blas

Center, Berlin by Clémence de La Tour du Pin and Antoine Renard

Komnaty ozvěn

Konfrontace ve veřejném prostoru se vyostřují. Protesty nabírají na síle, ve společnosti vzrůstá napětí jako reakce na ohrožení, roztočená emoční centrifuga silných přesvědčení. Pravdivost přesvědčení se opírá o sdílené emoční prožívání. Hněv, beznaděj, lítost, úzkost, soucit; emocionální pojítka sounáležitosti.
0:44:25

Hranice architektury: Vliv sociálních sítí na architekturu

Fyzickou a virtuální realitu je někdy velmi těžké od sebe rozlišovat. Pojďme se zamyslet, nakolik se navzájem ovlivňují. Něco tak fyzického, jako je architektura, je toho dobrým příkladem. Jaký vliv má Facebook, Instagram, Youtube, atd. na současnou architektonickou praxi? Má touha po instagramovatelné architektuře vliv už na proces navrhování?
0:04:22

Rekonstrukce č. 5

Lidé této verze budoucnosti nejsou nazíráni jako specifické a samostatně se rozhodující osobnosti, ale naopak jako jednotky deterministicky podřízené přísné kategorizaci. To s sebou nevyhnutelně nese oslabení mezilidských vztahů, jež ukazuje, že krutým důsledkem racionalizace společnosti je nemožnost lidského štěstí.
0:06:02

Pustina

Díla prezentovaná na výstavě chápou pustinu nikoli jako stav prázdnoty, ale jako dynamický proces. Neusilují o jednoznačné pojmenování, ale spíše o naslouchání tomu, co přetrvává po ztrátě smyslu – ať už ve vysychajících vztazích, drolících se strukturách nebo ve zploštělém jazyce současných médií.
0:06:00