Cena Oskára Čepana 2014 - Jaroslav Kyša

umělci Jaroslav Kyša
místo _Neurčené město
tagy Anglické titulky veřejný prostor monument
ůčinkující Jaroslav Kyša
kamera Jakub Julény
zvuk Jakub Julény
střih Jakub Julény
interview Zuzana Majlingová
kategorie Profily
publikováno 30. 10. 2014
jazyk Česky / English
embed link icon

„V mojej aktuálnej tvorbe sa snažím rozpracovávať tému neustálej potreby a (paradoxne nefunkčnej?) snahy človeka o zachovávanie pamäte a jej významu prostredníctvom rôznych monumentov. Ako naznačuje Robert Musil vo svojej eseji ‘Monuments’ z roku 1927 – stálosť a trvalosť monumentu nie je nutným a ideálnym riešením problému zabúdania. Trvalosť môže viesť ku ‘kalcifikácii pamäti’, a tak sa stať práve prvým krokom k zabúdaniu. Monumenty sú miesta, ktoré nám svojou formou, veľkoleposťou a spracovaním, predpisujú čas na zamyslenie. Vo svojich objektoch, fotografiách a intervenciách sa snažím o inú formu výkladu pojmu monument – nestabilnú, mnohoznačnú, prinášajúcu nové asociácie. Tak vytváram ‘nestabilné objekty – modely monumentov’, ktorých fyzickú formu napokon určujú  len fyzikálne zákony, ako magnetizmus alebo rôzne elektrické mechanizmy.”

Jaroslav Kyša je absolvent Ateliéru slobodnej kreativity 3D pod vedením prof. Juraja Bartusza, akad. soch., na Fakulte umení Technickej univerzity v Košiciach. Spolu s ďalšimi absolventmi a študentmi Katedry výtvarných umení a intermédií FUTU v Košiciach spoluzaložil občianske združenie Make Up Collective a je tiež zakladateľom a aktívnym členom londýnskej umeleckej platformy Mor ho! collective. Od roku 2012 žije a pracuje v Londýne.

http://jaroslavkysa.com/

související s
Cena Oskára Čepana 2014 - Jaroslav Kyša

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.

Umění pro Prahu / Praha pro umění

Co dnes znamená umění ve veřejném prostoru? Jaké ideje dnešní společnost požaduje a jaké naopak potřebuje? Jaká je u nás tradice nakládání s veřejným prostorem?
0:59:44

Architektura jako trvalá změna?

Trvalá změna je jedinou konstantou v životě, tvrdí Hérakleitos, a dnešní realita jako by potvrdila jeho vizi světa neustálých změn. Architekti se proto snaží rozlišovat mezi tím, co se v jejich disciplíně jeví jako trvalé, a tím, co je pomíjivé a letmé. Můžeme ale mluvit o metamorfóze jako o „esenci“ architektury? Mohou nikdy nekončící cykly transformace zajistit obnovu architektury po opakujících se krizích?
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.
0:06:21