Vlna veliká, hora vysoká

umělci Markéta Souhradová
kurátor Tereza Záchová
místo Galerie 35m2
tagy klimatická krize půda krajina
ůčinkující Markéta Souhradová, Tereza Záchová
kamera Milan Mazúr
zvuk Milan Mazúr
střih Milan Mazúr
interview Milan Mazúr
překlad Zuzana Frantíková
kategorie Reportáže
publikováno 12. 11. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Svoji lidskost si vždy uvědomím skrze pozorování přírody. Ona je totiž nositelkou hmoty, ve které se stávám jen nepatrným bodem. Zavřu-li oči, slyším šumění vody. Zvuk přichází a zase odchází. Otevřu-li oči, spatřím oceán. Známý pohyb vln se postupně přibližuje a zalévá mi mé nohy. Chvíli se cachtám a pozoruji, jak voda stoupá a zase odchází. Bere s sebou vše, co budu chtít. Nehnut stojím na břehu. Uvědomím si, že ten pohyb se nejvíce blíží metafoře života.
Zpočátku se zdá, že pohyb vln, tak jak jdou za sebou, vlna za vlnou, se ničím nemění. Člověk se lehce přesvědčí, že jde o stereotyp. Avšak poučený pozorovatel vidí různost a sílu vln. Každá je tak jiná, každá má svoji sílu. Jde jen o to, jakou vlnu si zvolíme. Ostatní jsou již vzpomínkou.

Rozhlédnu-li se, břeh se nenápadně proměňuje. Kolik vln se na něm vypořádá, kolik ho olízne? A jak zastavit nejlépe tekoucí písek? V záhybech výmolů zůstává slaná voda jako jizva z minulosti. Vyžírá, pálí, bolí, ale zároveň čistí, až se den za dnem stává menší a menší. Jenže, kam se ta voda ztrácí? A co když zmizí úplně?
Výstava s názvem Vlna veliká, hora vysoká je tak trochu slovní hříčkou a protikladem, se kterými Markéta Souhradová (1989) pracuje ve své instalaci. Fascinována přírodním materiálem, změnou měřítka a proměnou, která se odehrává v nepozorovatelném aktu, viděna až v průběhu času. Podobnou proměnu či proces lze najít i v pracích autorů Gabriela Orosca, Mattea Rubbyho či Mariele Neudecker. Souhradová však vytváří svoji imaginární krajinu, kterou si racionálně sestavila ze vzpomínek z dětství, z her, z cest a zážitků. Přestože autorčina instalace působí primárně vizuálně a svým způsobem poeticky, vidím v ní nepřímou hrozbu našeho globálního oteplování. Odpařování, efekt mrtvé vody, kdy se smísí slaná voda se sladkou, nedostatek podzemních vod či vysychání.
Proces, který tak trochu každý pozoruje z dálky, jakoby se nás ani netýkal.
Co když tohle už není experimentem, jaký využívá Souhradová při své práci smísením materiálů?
Co když je to stesk po nemožnosti zastavit procesy, které se rozběhly, aniž bychom o ně stáli?
Jak se tedy nejlépe postavit na vlnu, aby nás svezla?

související s
Vlna veliká, hora vysoká

Brood - Stranger’s Vial - Womb

Brood - Stranger’s Vial - Womb je “hra, jež zapomněla svoje vlastní pravidla” a “příběh bez konce”. Místo přehledné, lineární fantazie nabízí fantaskní prostor, který nahlížíme skrze několik vrstev materiální i mediální abstrakce. Ozvláštňuje předměty každodenní potřeby i (ne)lidské identity. Zve nás, abychom si všímali afektů lidství uprostřed klimatické krize, které lze zahlédnout jen periferním viděním, někde u hrany pozlaceného kovu. Jen pozor: strany budou převrácené.

PILGRIM - Letní seminář Potulné univerzity přírody 2024

Letní seminář Potulné univerzity přírody je každoročně organizován spolkem Pilgirm. Po letech strávených v různých venkovských oblastech se v srpnu 2024 uskutečnila tato týdenní akce v Praze na Toulcově dvoře a nesla název „Od antropocénu k symbiocénu aneb cesty k civilizaci, která podporuje život“. Část přednáškového programu byla zdokumentována a publikujeme ji společně s širším představením aktivit spolku Pilgrim.
0:12:00

Zastávka 04 | Holo-

Otázku, ktorú si posledný rok kladieme je, či môžu byť vône a pachy použité ako nástroj rozprávania príbehov? Sociológia a politika vôní sú nepreskúmanou témou, a ani vône nemôžu uniknúť striktným nálepkám a rodovým stereotypom. Primárne ale pre nás pachy reprezentujú medzidruhovosť a viac-než-ľudské vnímanie, keďže zvieratá a rastlinstvo používajú vôňu ako primárny spôsob komunikácie bez použitia jazyka.
0:08:29

Screenopolis × Smrad škvařeného fousu

Tyto dvě výstavy spojuje určitá lokální specifičnost. Výstava Screenopolis se snaží reflektovat určitá lokální témata prostřednictvím současného umění a výstava Mariana Pally představuje lokálně situovaného umělce a jeho tvorbu. Zároveň mezi autory těchto dvou výstav je určitá spojnice i v tom, že obě dvě se hlásí ke konceptuálnímu uvažování.

Ad finitum

Rozestavěný úsek D11 přes Trutnovsko a Žacléřský výběžek, který navleče kousek východočeského pohraničí, zapomenutou závorku mezi KRNAPem a CHKO Broumovsko, do iluzorního růžence spojujícího Paříž a Moskvu, není o nic kontroverznější než další z osmi nyní rozestavěných dálničních tahů v Česku. Předkládané rekviem za krajinu budiž čteno ad exemplum.