The Visual Politics of Climate Refugees

místo Národní galerie v Praze – Veletržní palác
tagy migrace V angličtině klimatická krize nerovnost ekologie sociální vyloučení kapitalismus fotografie násilí
ůčinkující T.J. Demos
kamera Radim Labuda
zvuk Radim Labuda
střih Radim Labuda
kategorie Přednášky
publikováno 28. 10. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Dvacáté první století bylo svědkem radikálního přepsání geopolitických hranic a topografie. Většina mainstreamových médií se ke konceptu vysídlených lidí staví redukcionisticky nebo předpojatě a označuje je střídavě za „uprchlíky“, „muslimy“ nebo „ekonomické migranty“, čímž výrazně zplošťuje rozmanité a složité systémy ovlivňující materiální realitu jejich vysídlení a společenské marginalizace. Většina zpravodajských prostředků zachází s postavou migranta jako s levnou měnou a migrantská identita je pro ně často synonymem zoufalství. „Migrantské“ vykořenění se ovšem netýká jenom uprchlíků nebo imigrantů, ale zasahuje většinu lidí žijících v dnešní době antropocénu. Podle slov Irmgard Emmelheinz „antropocén charakterizuje“ právě tento „chybějící základ“. Vykořenění imaginárního statu quo se vztahuje na materiální i sémiotické registry a Emmelheinz k tomu dále dodává, že „antropocén s sebou nepřináší nový obraz světa, ale transformaci světa v obrazy.“ Společenský kontext a vnímání výtvarné produkce se v posledních letech proměnily. Profesor T. J. Demos a Maja a Reuben Fowkesovi se budou zabývat některými otázkami souvisejícími právě s touto mutací.

Uvědomme si možné následky neomezených a vyostřených klimatických změn a zamysleme se nad výslednými politickými a subjektivními tragédiemi, které hrozí populacím na severu i na jihu. Jak tento stav věci re-situuje poslání umělecké produkce? Jak západní a světové umění odráží povahu společenského vysídlení nad rámec obyčejného symbolického přivlastnění? Mělo by si umění antropocénu vydobýt své místo v sociální reformě a jak něco takového vůbec provést?

související s
The Visual Politics of Climate Refugees

0:13:06

Pohyb-Zvuk-Prostor

Kozmické louky, jedna z posledních dvou záplavových oblastí na Opavici, tu stojí jako křehká paměť vody i svědectví o krajině, které umí dýchat spolu s řekou.
0:08:09

Totožnost

Výstava Totožnost, chápaná jako příspěvek ke snaze o posilování individuálního ikolektivního sebeuvědomění, představuje různorodé umělecké přístupy akcentující téma identity. Ty vycházejí z tvůrčích i společenských zájmů oslovených autorek aautorů a zároveň kontextualizují specifické projevy této problematiky odehrávající sev odlišných, ale přesto v mnohém se prolínajících reáliích globálního světa.

Showcase 04 | Mario Pfeifer: Cell 5 - A Reconstruction

Dne 7. ledna 2005 zemřel v německé policejní cele na následky požáru sierraleonský žadatel o azyl, Oury Jalloh. Policejní verze případu uvádí, že došlo pravděpodobně k nehodě, způsobené samotným zadrženým, či sebevraždě, a to v souvislosti se zapálením matrace z nehořlavého materiálu, ke které byl Oury Jalloh připoután za nohy i za ruce.

“Kde si včera bol?” aneb umění jako alibi

Na základě svého občanského práva odmítáme nadále vypovídat. Odmítáme se před vámi svlékat pomalu i z kůže a vysvětlovat, nebo snad dokonce ospravedlňovat svoje činy. Nenecháme si od vás vnutit myšlenku, že naší motivací k tomu, dělat cokoli z toho co děláme (konkrétně; vstupovat do veřejného prostoru určitým způsobem) je nějaké metafyzické dobro či bonum honestum. Stejně tak není naše činnost projevem vlastní dobré vůle, protože na dobrou vůli, obecné blaho a veřejný pořádek vám s veškerou pokorou kašlem.
0:09:09

Seno, sláma, skládka

Seno, sláma, skládka se zabývá jak reflexí důsledků období zemědělské kolektivizace, tak současnými ekofeministickými perspektivami. Zaměřují se na mezidruhovou solidaritu, ohleduplné a udržitelné vztahy a soužití a vykreslují situace, kdy příroda kontaminovaná lidským působením přebírá otěže a znovu nastoluje rovnováhu, které se člověk může ale také nemusí zúčastnit.