VIRTUAL SOUL WASTE

umělci David Možný
místo _Neurčené město
tagy hudba socialismus architektura videoklip animace
kategorie Audio-vizuální umění
publikováno 28. 5. 2010
jazyk Česky / English
embed link icon

David Možný vystudoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě MU v Brně. V roce 2000 začal pracovat s počítačem a po několika videoinstalacích a praxi ve VJingu zaznamenal s videoklipem pro brněnskou kapelu Naše věc úspěch mezinárodního formátu. Jeho tvorbu lze bezpochyby považovat za špičku v animaci a nových médiích nejen v České republice.

Video Virtual soul waste je krátkým vizuálním vyprávěním, které nás zavádí do všednodenního městského prostředí. Je vytvořené z digitalizovaných ofsetových tisků převzatých z knih o socialistické architektuře 70. let a z knih o péči o domácnost. Rychle se měnící kulisy budov a prázdných místností navozují důvěrnou atmosféru balancující kdesi mezi pocitem útulnosti a katastrofy.

http://www.underconstruction.cz/

 

související s
VIRTUAL SOUL WASTE

0:04:33

Bludný kámen / Struny snů

Budík, loutny, struny, EEG, zvuk srdce. Pocta umělci a experimentálnímu hudebníkovi Alvinu Lucierovi v podobě sofistikované zvukové instalace.
0:07:50

Tabula fracta: Zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem

Stavby zatížené poválečným vývojem jsou často vnímány spíše jako problém než jako podnět k dialogu. Jejich hodnocení bývá poznamenáno politickými souvislostmi, estetikou doby či osobními negativními, mnohdy i traumatizujícími zkušenostmi.
01:52:10

Studio Basta: Odbetonování jako katalyzátor pro tvorbu

Ve čtvrtek 3. dubna uvedl Kenny Windels, spoluzakladatel vlámského Studia Basta, přednášku Odbetonování jako katalyzátor pro tvorbu organizovanou spolkem KRUH.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.