Transient Objects

umělci Xavier Poultney
kurátor Karina Kottová
místo Kostka gallery
tagy technologie objekt věda vesmír fotografie
ůčinkující Xavier Poultney, Karina Kottová
kamera Radim Labuda
zvuk Radim Labuda
střih Radim Labuda
interview Radim Labuda
kategorie Reportáže
publikováno 18. 4. 2014
jazyk Česky / English
embed link icon

Výstava Transient Objects začínajícího britského umělce Xaviera Poultneyho je zkoumáním vývoje poznání a kulturních dopadů technologie, inspirovaným vědeckým projektem zvaným SDSS. Sloan Digital Sky Survey je podrobné trojrozměrné digitální zmapování vesmíru viditelného z jeho základny v Novém Mexiku. V galerii Kostka Poultney vystavuje fotografie a objekty, které zkoumají vývoj myšlenek od lokálního chápání reality amerických indiánů až po nejmodernější současnost.

Sedíme tady na Zemi a vzhlížíme k hvězdám. Snažíme se je spočítat, nakreslit mezi nimi čáry a seskupit je. Máme pocit, že se nakonec přiblížíme k transcendentnu tím, že se ho pokusíme změřit a uchopit pomocí nejprogresivnějších vědeckých metod. Na druhou stranu však nemůžeme odolat vytváření horoskopů a mytologií, jako bychom nemohli snést skutečnost, že ty zářící objekty mohou být pouhými fyzikálními jevy, které v laboratorním prostředí ztrácejí své kouzlo. Výstava Xaviera Poultneyho, která spojuje jeden z nejambicióznějších projektů současné astronomie s možná „naivnějšími“, ale zároveň promyšlenými a komplexními výzkumy amerických indiánů, vytváří zajímavé napětí – napětí respektovaného vědce, který by se bez své dětské zvědavosti nedostal příliš daleko, nebo napětí filozofa, který toužil předložit objektivní důkaz existence Boha.

Vystavená díla přesahují pouhou dokumentaci vědeckého projektu a staví ji do kontrastu s vnímáním téže reality skrze kmenové rituály a symboly. Poultney realizoval dlouhodobý výzkumný projekt v Novém Mexiku, Seattlu a Washingtonu D.C., aby vytvořil soubor děl, který balancuje mezi hravostí, fyzickou dokonalostí a smyslem pro detail. Ve své sérii fotografií umělec mísí obrazy vědeckých postupů a nástrojů používaných v rámci projektu SDSS, petroglyfy a další příklady raného umění, které lze nalézt v Novém Mexiku, se svými vlastními pozorováními okolní krajiny a oblohy. Jedna z vystavených soch vychází z tvaru vizuálně působivého hliníkového disku, součásti přístroje používaného pro digitální mapování. Tisíce drobných otvorů, které v praxi protínají optická vlákna, odpovídají objektům na noční obloze. Navzdory své složitosti nese disk poněkud dojemné osobní stopy interakce vědce s ním. Druhá socha vychází z estetiky meteorologického vybavení v kombinaci s hlavovými kostýmy Apačů, které se používaly při rituálech, o nichž se věřilo, že ovládají počasí nebo jiné prvky prostředí. Prostřednictvím své instalace Poultney trefně poukazuje na dualitu lidské povahy: naše touha po objevování je stejně silná jako naše fascinace tajemstvím. Jsme poháněni k vytváření složitých myšlenkových systémů, ale zároveň nás neustále vzrušuje nevysvětlitelné, poněkud dětinské či iracionální. Sedíme tady na Zemi a přemýšlíme o koupi pozemku na Měsíci.

Xavier Poultney (1983) je britský fotograf a sochař. Ve svých dílech se zabývá průnikem vědy, technologie a kulturních či rituálních artefaktů. Získal magisterský titul v oboru komunikační umění a design na Royal College of Art v Londýně a v současné době spolupracuje s galerií Space in Between v Londýně. Kromě Velké Británie vystavoval svá díla také v Košicích (Tri Outputs), Paříži (Glitch Fiction) a Aténách (The Hub).

související s
Transient Objects

In-habit

Jsme dostatečně aktivní tváří v tvář rozsahu současných planetárních a environmentálních problémů? Kam směřujeme ve svých myšlenkách a činech? Jak můžeme změnit své návyky, abychom chránili naše (životní) prostředí?

Interfaces 01: Metrická imaginace

Jedním z určujících rysů pozdně kapitalistické společnosti, již chtě nechtě obýváme, je pronikání kvantifikace do všech oblastí jejího fungování. S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?

Plán Delta

Daniela Ponomarevová ve svém projektu Plán DELTA buduje a následně dekonstruuje postapokalyptický příběh reagující na současný stav civilizace. Jádrem dystopického narativu je předpokládaný zánik Země, z níž se stal pouze jakýsi testovací objekt, přechodné místo pro lidstvo, které neodvratně čeká zničení obrovským asteroidem. Situaci fiktivní budoucnosti autorka otevírá pomocí série objektů instalovaných v imerzivním prostředí domnělé laboratoře a textově-obrazového dokumentu.

Andrea Průchová Hrůzová

Profil Andrey Průchové Hrůzové nabízí alespoň částečný vhled do šíře jejího profesního působení, ve kterém se zabývá především vztahem vizuality, rasy, kultury a paměti. 
01:03:04