Stargate

umělci Markéta Jáchimová
místo The Solution
tagy spiritualita náboženství recyklace socha místně specifické
ůčinkující Markéta Jáchimová, Mark Divo
kamera Radim Labuda
zvuk Radim Labuda
střih Radim Labuda
interview Radim Labuda
překlad Zuzana Rousová
kategorie Reportáže
publikováno 20. 1. 2015
jazyk Česky / English
embed link icon

Religie je moderní souhrnný pojem pro velmi rozmanité soustavy jednání, symbolů a představ, jimiž různá společenství vyjadřují reálný, životní, osobní vztah ktranscendentní zkušenostiči transcendentním představám.
Každé náboženství má společnérituály nebobohoslužby, určité představy o světě a místě člověka v něm a většina náboženství vyžaduje i určitoumorálku. Většina náboženství se chápe jako vztah k osobnímuBohu nebo božstvům, na nichž člověk závisí a k nimž se obrací s díkem a s prosbou o ochranu.

Na návsi máme kostel. Navštěvujeme jej pouze při Vánoční mši nebo cestou pro betlémské světlo o svátcích. Rituály, které se opakují, jsou příjemně společenské, spjaté s vírou kterou nemám. Vnímám pouze prostředí kostela. Vnímám jeho atmosféru. Vnímám jeho centrálně organizovaný prostor – soch, obrazů a dekorací, barev. Vizuální zalíbení. Nápodoba tvarosloví gotických a barokních interiérů převedeny do soch obrazů v instalaci v galerii. Dívání se skrz dveře kostela klíčovou dírkou. Přes malý průzor vnímám kompozici, tvary, materiály a barvy interiéru. Významu však nerozumím přetvářím si je a vykládám dle svého svědomí.

“Stargate” je víceznačným pojmem, označujícím myšlený přestup a mezník mezi námi chápanou realitou a nepředstavitelností stavu po smrti. Přesvědčení, že něco jeskutečné či pravdivé. A naopak. Překonávání časoprostoru, které nám kupříkladu nabízí film ,,Stargate“ – portál. Přesun ducha a těla do cizích neprobádaných končin v budoucnosti i minulosti. Objekty bez sdělení, s podobou historizujících slohů.

Markéta Jáchimová

související s
Stargate

Milenina píseň

Video Milenina píseň pracuje s teoretickým pozadím současného feministického myšlení, konkrétně s odkazem kyberfeminismu, který formulovala počátkem devadesátých let ve své práci britská feministka a teoretička kyberkultury Sadie Plant. Kyberfeminismus přiznává moderním technologiím emancipační sílu, ale jen potud, dokud k ní budou mít přístup všichni lidé bez ohledu na jejich třídní postavení, náboženské přesvědčení, kulturní identifikaci, sexuální orientaci či gender.
01:02:01

Artlist:Talk – Tamara Moyzes

Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.

To please, to curse, to foretell: A fire crawling out from the windows of a tower

As we find ourselves in times that have extensive socio-political implications, the exhibition thematizes the insecurity, the suspicion and post-factuality gradually digging into our lives more and more. The many ambivalent mechanisms trough which we cope with this uncertainty and multiplicity of artistic processes (either politically-critical, or completely non-factual and sensual, scientific or even speculative) of the abandonment of what is considered “real” or “rational” take their forms in the interconnected realms of the technological, the natural, the mystical, the symbolical.
0:05:24

Prey Spray Scene Mean

Nejen, že jsme s těly (sloupy, figurami, černými tvory) konfrontování jako s vnějškem, který se nabízí naší smyslové zkušenosti. Jak u Kryštofa, tak u Anetty a Aleksandry je zároveň v jejich objektech přítomný nárok na to, abychom se s „jejich“ těly seznámili zevnitř. To je už trochu komplikovanější představa a je to zároveň moment, v němž se jejich práce snad nejlépe potkávají a zároveň docela zásadně rozchází.

Jan Freiberg

Jan Freiberg pracoval v Galerii Klatovy/Klenová jako kurátor a fotograf. Po vynuceném odchodu všech odborných pracovníků našel budoucnost na hřbitově Malsička ve Volyni a zřídil tu v roce 2010 v bývalé smuteční síni Galerii Na shledanou. Maloměsto, hřbitov a smrt podmiňují její existenci a vytváří základní rámec pro špičkové české umělce. Smyslem galerie je upozornit skrz umění na smrt jako živou součást života.