Co znamená prostor? Jak zní? Jak v něm plyne čas? Jak (jej) vnímá a ovlivňuje tělo? Vizuální umělec Matěj Frank, jedna z výrazných osobností současné středoevropské umělecké scény, cíleně testuje jeho možnosti a ptá se: Je to vše, čeho jsme schopni? A je to vše, co bychom chtěli?
Latentně politická, prožitková instalace, kterou Frank připravil pro opavský Dům umění, koncentruje několik poloh jeho tvorby, větví se a roste jako zvláštní organismus – není pouhou sítí, strukturou nebo komplexem, je zdrojem vlastní energie. Jeho základní jednotkou a pevným bodem je „tělo“, série figurativních sochařských realizací, kolem nichž se rozpíná architektura bývalého kláštera, potažmo města, do nějž jsou recipročně vloženy samostatné zvukové instalace. Stává se tak mentálním, imaginativním i smyslovým středobodem svébytného universa. Vstupujeme do něj, procházíme jím, pobýváme v něm, splýváme s ním a spolu s nabytou zkušeností jím otáčíme. To, co máme ve zvyku komplikovat, se zde jeví jako krystalicky čisté. Stačí však drobná nepozornost či necitlivost, a přichází zvrat – svět tak, jak jej známe, se mění, vzdaluje, už není náš, je cizí. Stává se z něj prázdné místo, nastává smrt slunce. Dům umění, domov, místo každodennosti, střed universa, jeho zánik – v jednom, říkáte? Ano, v jednom. Přijďte a zůstaňte.
