Podle významného francouzského filozofa postmoderny J. F. Lyotarda (1924–1998) je moderní umění vůči „realitě“ poměrně nedůvěřivé, proto ji nezobrazuje, ale spíše zkoumá. Realitu ve své tvorbě podrobuje zkoumání bezesporu také Jan Haubelt, na pozadí jehož výstavy nazvané Pravým jménem se pohybuje příspěvek Slova, obrazy, věci. Hlavní snahou příspěvku však vůbec není pouze informovat o průběhu výstavy. Pokud se tedy v příspěvku objevuje umělec a kurátor výstavy Michal Pěchouček, tak je to zejména proto, aby takovému divákovi, který v oblasti moderního umění není úplně doma, poodkryl, kde se v „esteticky málo výživných dílech konceptualismu“ skrývají tradiční estetické kvality. Těmi jsou například jednota, jasnost, formální dokonalost či základní estetická kvalita – krása. Podobný význam má také to, jak svá díla vykládá autor Jana Haubelt. Cílem výkladu je dát „méně poučenému divákovi“ vodítka, jak je daná díla možné (ne však nutné) vnímat.
