Teoretik architektury Karel Teige se v roce 1932 domníval, „že si lidé vynutí, aby o věcech bytových rozhodovali v první řadě sociologové a potom teprve architekti“. Přednáška se pokusí objasnit, zda se tato předpověď měla šanci naplnit a přiblíží, jak si vlastně přáli bydlet „naši pracující“, pro něž po válce začala vznikat hromadná bytová výstavba. Styčné a mrtvé body na pomezí architektury a sociologie budeme sledovat od 30. do 50. let 20. století.
Hubert Guzik přednáší dějiny umění a designu na fakultě architektury ČVUT v Praze. Zabývá se sociálním rozměrem architektury, dějinami bydlení a designu ve 20. století. V roce 2014 vyšla jeho kniha Čtyři cesty ke koldomu; kolektivní bydlení – utopie české architektury 1900-1989. V současnosti zkoumá českou architekturu v obdobích transformace v letech 1945-1948 a 1989-1992.
